Shopping detox! Tohle jaro jede v novém

Co tím chtěl básník říci?

Málem jsem se při tom slovním spojení potrhal smíchy, ale zároveň si uvědomil řadu souvislostí. Jsme tak posedlí konzumem, že se nám shopping neboli nakupování dostalo do žil a stalo se součástí naší nutnosti. Prostě potřebujeme utrácet. Je to pro mnohé z nás cesta k naplnění. Nebo vyplnění? Vidím v tom jistou potřebu procesu směny. Směňuji mé vlastní úsilí vyjádřené finančním ohodnocením za něco, co reprezentuje mé osobní uspokojení nebo důležitost. A teď jsme se ocitli v době, kdy toto uspokojení není dostupné.

Cesta je cíl

Když prý manžel mou kamarádku pobídl, aby šla nakoupit do potravin, ohradila se krásnou větou: „But only food doesn‘t work!“ čímž si hluboce posteskla, že „jen“ nákupem jídla ono uspokojení nebude fungovat. Smál jsem se ještě víc. Je tedy jasné, že nejde jen o samotné nakupování, ale především o proces s ním spojený – že by nalézání a lovení kořisti? Je však pravda, že mě osobně rozhodně naplňuje více plný košík jídla než oblečení.

Hoď kamenem, kdo jsi bez viny

Není to o tom na někoho ukazovat prstem, neb první směr mého ukazováčku by mířil právě do zrcadla. Když mám, umím se vyřádit a kupuji i „blbosti“ jen z radosti, že si to mohu dovolit. Ten proces shopping „lovu“ mě naplňuje, i když otáčím každou korunu. Slovním obratem shopping detox jsem si ale uvědomil opravdovou sílu konzumu, a především jeho podstatu.

Ekonomika jako omluva konzumu

Ano, přesně ta stojí za tím vším. Vyrábíme pro samotný proces vyrábění. Nakupujeme pro samotné nakupování. Konzum je vlastně určitou povinností jednotlivce patřícího do mohutného soukolí, jež se nesmí (?) nikdy zastavit. Proto toliko povyku v nastalé době. Potřebujeme utrácet, abychom znovu mohli nakupovat. Je to vlastně takové ekonomické, a málem jsem chtěl říci – perpetuum mobile, a v tom mi došel ten zásadní omyl. Zatímco nekonečný pohyb je nekonečný ze své podstaty, ten náš může ztroskotat na kýchnutí šířícího se viru.

Cesta ze spirály

Směňujeme a udržujeme tento proces, kdy vyrábíme věci lahodící oku, abychom uživili všechno to kolem, a především sebe. Představme si, že bychom najednou nic nepotřebovali a drželi se jen u základních potřeb nepodléhajících módním trendům a potřebám navíc. Tedy těm, které nám spotřební průmysl diktuje skrze filmy, magazíny, fotografie na Instagramu apod. Je nás již příliš mnoho na to, aby nám stačilo tak málo? Opravdu se konzumu nevyhneme? Ano, je chytře vytvořen tak, aby nás bavil. Máme ho spojen s radostí, s příjemným pocitem naplňujícím nás štěstím. Je to jako se sexem, shůry nám byla nadělena radost z něj, abychom prahli po rozmnožování se. Kdyby byl sex rovný zážitku u zubaře, dávno bychom vymřeli.

Snad ale chození naboso v trávě poseté ranní studenou rosou, bez potřeby focení se u toho a následného sdílení na sociálních sítích, bude znamenat pořád víc, než libozvučné pípnutí u kasy, kde jsme si koupili životně důležitou modrou věc ladící s tou tyrkysovou, co už doma máme.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com