Nepořádek. Co o nás vypovídá?

Většinou nám v dětství říkali, že musíme být pořádní a organizovaní. Co ale o nás vypovídá, pokud to máme přesně opačně? A co když je vlastně dobře, když kolem nás, v našem domácním a pracovním prostředí panuje „organizovaný chaos“?

V poslední letech se objevilo mnoho článků a názorů, podle kterých je nepořádek odrazem kreativní mysli. Kreativní myšlení totiž vždycky bylo a bude znamenat především vybočení z něčeho zavedeného, z pravidel a zaběhnutých postupů. Pro mnohé se pak právě tenhle přístup k věcem kolem projevuje i třeba v tom, že na stole máte neumytý hrnek od kafe a poházené papíry, tužky či jiné kancelářské potřeby. Zároveň s kreativitou by se však měla udržet i sociální inteligence (vymlouvat se na kreativitu, když jste jen líní uklidit, nesvědčí o ucelenosti ducha). U lidí, kteří holdují dokonale uklizenému prostředí, je naopak pravděpodobnější tendence řídit se pravidly a potřeba věci kontrolovat.

Anebo je problém v tom, že nás doma prostě jen málo cepovali a vedli k pořádku? Odpověď není jednoduchá. Určitě při vztahu k pořádku hraje roli výchova, ale i určité osobnostní nastavení. Protože kdyby stačilo být nepořádný, mohli bychom si večer před usnutím poházet po zemi kusy oblečení a kuchyň nechat plnou špinavého nádobí a ráno bychom se probudili s kreativním a hravým myšlením. Ale takhle to (bohužel/bohudík) nefunguje.

Zároveň je extrémní pořádnost často pokusem vyhnout se vnitřním procesům, tzv. úklidu zevnitř. Je jednoduší uklidit venku, než se zabývat svým vlastním nastavením a pochopením svých potřeb a snů. Mnoho lidí také vnější nepořádek při práci vizuálně ruší. Nemohou se soustředit, neboť jejich mozek neustále vyhodnocuje venkovní nesoulad. Druhým zase vadí přílišná upjatost, když je vše na svém místě.

Ať je to jak chce, nad nepořádkem se zamýšlel i slavný Albert Einstein, autor teorie relativity. Tady je na závěr k zamyšlení jeho citát:

„Je-li nepořádek na stole odrazem nepořádku v mysli, co potom odráží prázdný stůl?“