Meditace v západním světě

Zklidnění mysli

Meditace se někdy označuje také jako zklidnění mysli. Nejde však o její vypnutí. Pro své přežití ve vnějším světě svou mysl opravdu potřebujeme (je dobré vědět, kde nakoupit, kolik co stojí a trefit domů). Jde však o to, aby dostala své místo a prostor dala také jiným stránkám naší osobnosti, například intuici. Mysl a intuice totiž nemusí být nepřátelé.

Technik na „zklidnění“ mysli a uvědomění si svého vnitřního světa má každá kultura mnoho. Zatímco východní svět je vybaven zejména jógou a meditací, západní svět si mnoho století vystačil s poutěmi či náboženskými motlitbami. Ty nejsou ničím jiným než odříkáváním určitých vět, které vedou ke zklidnění mysli, podobně jako východní mantry (speciální zpěvy). V současné době jsou poutě kompenzovány spíše během. Lze jej v tomto smyslu chápat jako nevědomou snahu uniknout své mysli alespoň na chvilku.

Východ není západ

Jakkoli jsou meditační techniky funkční v konkrétním místě vzniku, jsou často ne zcela použitelné v jiných částech světa. Důvodem je rozdílnost přístupů k životu. Západní člověk se vydal mentální cestou (analýza, informace, příčina a důsledky) a svou mysl povětšinou neumí „vypnout.“ Vlastně ani netuší, že je to právě mysl, která jej ovládá. Ta totiž umí mistrně navodit falešný pocit prožitku. Prožitek v těle je nepřenositelný (na rozdíl od popisu cesty, která k němu může vést). Zároveň, poznáte jej naprosto bezpečně v okamžiku, kdy se s ním setkáte. A to je jedním z cílů meditace. Umění prožitku.

Meditaci by v západním světě měl předcházet pohyb

Úskalí mysli si všiml například i Osho. Ten pro západní svět vytvořil speciální meditační techniky, při kterých se nejprve unaví tělo a s ním i mysl. Pak teprve nastává fáze pozorování v klidové fázi. Zde je úkolem pozorovat, neměnit a nehodnotit: Co se ve mně děje? Jaké mám pocity? Odkud se berou a co jimi chci dosáhnout? Jaké mechanismy chování volím? Pro západního člověka není lehké si uvědomit, že objevující se pocity nemají hodnotící razítko (dobře či špatně) a prostě jen jsou. Už toto v něm může vyvolávat napětí. Pak nezbývá než pozorovat, odkud se bere a proč.

Meditace není o vysedávání, je o pozorování

Ať už zvolíte jakoukoli techniku, je třeba si uvědomit, že cílem meditace není samotná meditace. Je to „jen“ jakási možnost nahlédnout do svého nitra a sledovat zde své vnitřní procesy, aniž byste do nich zasahovali. Cílem těchto technik je získat schopnost přenést meditační vnitřní klid do běžných životních situací. Získat nadhled a potřebný odstup od různě těžkých životních momentů. Všimnout si, že nejednám ze sebe, ale volím navyklý mechanismus chování. Není to tedy o uniknutí od problému, naopak je to získání síly k tomu, abychom si tím zvládli projít a v ideálním případě si vyzvedli i patřičnou zkušenost. Opět bez znaménka plus nebo mínus.

Proč se do toho pustit?

Základní meditační praxí je opakování (ať už zvolíte jakoukoli cestu). Nejlepší je k ní přistoupit nikoli s posvátnou úctou, ale s důvěrou a zvědavostí. Prostě si dovolíte půlhodinku / hodinku / 15 minut jen pro sebe (nařiďte si budík s příjemným zvukem na závěr, třeba zvukem gongu). V klidu si sednout a vědomě zhluboka dýchat je tělu prospěšné samo o sobě. Už jen to pomůže regenerovat mnoho buněk, což může mít vliv na imunitní systém, zvýšení kreativity a snížení dopadů stresu. A že u toho usínáte? I to se může stát. Naše tělo totiž alespoň zpočátku chce uloupit jakoukoli možnost si odpočinout. Počítejte s tím, že je to pokaždé jiné, protože vy do meditace usedáte pokaždé jiní. I po malé chvilce klidného „nicnedělání“ se můžete cítit osvěženi.

Jak na to?

Alespoň zpočátku je dobré využít možností meditačních skupin či internetu, kde najdete vedené meditace. Pro ty, kteří mají pocit, že se z klidného sezení zblázní je vhodná právě Oshova dynamická meditace nebo jiné podobné techniky, ve kterých klidové fázi předchází aktivní pohyb. Součástí meditace je též práce s dechem. Uvědomte si, jak dýcháte, kam všude vzduch proniká a co se pohybuje. Neměňte to, jen to pozorujte. Zkuste se vyvarovat počítání dechů, nádechů do maxima či výdechů do minima. Tam je na západního člověka poměrně velká past. Místo meditace začne totiž cvičit. A když si toho všimnete, prostě to změňte. Stejně, jako když zjistíte, že místo vědomého dýchání plánujete sobotní oběd.