Slovo je výrazový prostředek naší mysli. Pokud s ním umíme zacházet, býváme schopni sdělit i nepříjemné pravdy nezraňujícím způsobem. Dar slova může být na jednu stranu vrozený, na druhou stranu lze tuto dovednost trénovat a zušlechťovat. Dobrého řečníka nepoznáte podle množství slov a prázdného „žvanění“, ale ve schopnosti vysvětlit i složitou problematiku způsobem, který většinová společnost pochopí. Zároveň k tomu využije nástroje, které posluchače vtáhnou a přirozeně si tak udrží jejich pozornost.
Je paradoxem, že ten, který má často málo co říct, nejvíc křičí. Využívá formu velkých gest a energeticky nabitých slov, aby zakryl prázdnotu svého vyjádření. Odborníci na dané téma zase často nebývají skvělými řečníky. Monotónnost hlasu, složité termíny a dlouhé odbočky od tématu naši pozornost ubijí. I z tohoto důvodu je třeba na svém vyjadřování pracovat. Není třeba velkého řevu, pokud umíte sílu svého přesvědčení komunikovat. Jak poznáte žvanila?
Velkým nešvarem jsou tzv. plevelná slova. Jsou jakousi výplní míst, kdy nevíme, co říct a nebo hledáme vhodný výraz. Jejich občasné použití nevadí. Pokud se to jimi v našem projevu hemží, obsah ztratí na důvěryhodnosti a údernosti. Místo prázdné výplně se naučte pracovat s hlasem – tónem i melodií a dělat tečky (klesnout hlasem). Jaká jsou nejčastější plevelná slova?
Samostatnou kapitolou jsou pak slova, která vznikla počeštěním anglických výrazů. Po mnohé však existuje český ekvivalent. Hráči Minecraftu jistě znají: kraftnout (vyrobit) nebo torčka (louče). My ostatní se setkáváme se slovy jako: level (stupeň) nebo abilita (schopnost). Na mnohá jsme si však bohužel již zvykli: jednání bývá mítink, záloha zase back-up.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com