Historie na talíři

Potrpíme si na tučné

První česká kuchařka vyšla na konci 18. století a byla dílem slavné Magdaleny Dobromily Rettigové. Jídla v ní byla tučná, velmi výživná a rozhodně nepodléhala žádné dietě. To bylo dáno i tím, že lidé dříve byli fyzicky více aktivní, než jsme my dnes. V předcházejících epochách byl znatelný rozdíl mezi stravou chudých a bohatých, případně složení jídelníčku ovlivnila válka, přídělové systémy, hladomor či politické zřízení (například za komunismu). Po roce 1990 se však rozšířil trh a objevila se éra hypermarketů. Také se ke slovu dostalo rychlé občerstvení, které si získalo velkou oblibu.

Taková obyčejná konzerva

Je to s podivem, ale právě válka přinesla světu to, bez čeho už bychom se dnes v kuchyni jen těžko obešli – konzervu. Napoleon Bonaparte řešil, jak pro své vojáky zajistit dostatek jídla. Hledal tedy způsob, jak potraviny uchovat čerstvé delší dobu. Dokonce vypsal odměnu tomu, kdo přijde na způsob jejich konzervování. První konzerva však nebyla taková, jakou ji známe dnes. Vojáci uchovávali jídlo v lahvích, které vypadaly jako ty od vína, jen měly širší hrdlo. S typickou plechovou konzervou pak přišel Peter Durand z Anglie v roce 1810. Stala se velkým hitem, protože byla lehčí a ne tak křehká jako skleněné lahve. Zanedlouho byla otevřena i první továrna na konzervy.

Svíčková s knedlíkem

Když se někoho zeptáte, jaké jídlo je pro naši kuchyň zcela tradiční, jistě zazní skoro vždy svíčková na smetaně. Recept na tento pokrm najdete prvně právě ve zmiňované kuchařce od Rettigové. Zajímavé ale je pátrání po tom, proč se svíčkové říká právě svíčková, když svíčky se do ní opravdu nedávají. Existuje dokonce hned několik teorií. Jedna mluví o tom, že poblíž tohoto nejlepšího hovězího masa se nachází velké ložisko loje, z něhož se dříve svíčky vyráběly. Jiná tvrdí, že masu použitému na tento recept se prostě říká svíce a proto svíčková. Třetí teorie poukazuje na historii řeznictví. Tovaryši v tomto oboru pracovali někdy i skoro celý den a jejich pán měl povinnost se o ně postarat. Proto jim večer servíroval hovězí pečeni – a jak jinak, než při svíčkách.

Smažák

Jaké je nejčastější vegetariánské jídlo v řadě restaurací či jídelen? Smažený sýr neboli smažák. Vyskytuje se na jídelních lístcích tak často, že si mnoho cizinců myslí, že se jedná o naše národní jídlo. Smažák však není ryze českým nápadem, byť najít ho můžete na jídelním lístku už v roce 1936. Podle některých zdrojů se ale pokrm sestávající z kusu sýra obaleného v mouce a vejcích, dá vystopovat až do středověku. Jen u nás se ale podává s tatarskou omáčkou. Ta se mimochodem poprvé objevila v 19. století v Anglii.

Řízek

Jíme ho ve svátek, na Vánoce, ale i jako svačinu na cestu (samozřejmě s kyselou okurkou). Nejznámější řízek se jmenuje Vídeňský. Jen na rozdíl od Rakouska se u nás většinou připravuje z vepřového masa, nikoliv telecího. Ani Rakušané však nemají na řízek patent. Jeho původ není zcela zřejmý. Někdo mluví o tom, že řízek znali již ve starověku, jiní se shodují v tom, že pochází z Itálie a v 19. století se dostal i za hranice tohoto státu.

Je to jako s knedlíkem... 

Dohledat původ některých pokrmů je dnes již téměř nemožné, teorie se liší, leckdy si i protiřečí. Je to prostě jako s knedlíkem. O jeho původ se stále hádají Češi, Němci a Rakušané. Odpovědi na otázku, kdo ho uvařil jako první, se však asi nikdy nedoberou...