Historie domácích spotřebičů a pomocníků

Kde se vzala trouba?

Mikrovlnka tu s námi zatím příliš dlouho není. Tento princip ohřevu jídla vymysleli v roce 1946 v Americe. Úplně první mikrovlnka však vážila celých 340 kilogramů a byla také neskutečně drahá. Velmi brzy však byly vyrobeny prototypy i pro obyčejné spotřebitele, ne pouze pro restaurace či potravinářské podniky, kam byly zpočátku mikrovlnky primárně určeny. V sedmdesátých letech již ale byly tak rozšířeny, že je mělo kolem 60 % Američanů běžně v domácnosti. K nám si cestu našly až po roce 1989, ale hned se staly velkým hitem. Po čase se sice objevily pochybnosti o negativním vlivu mikrovln na zdraví člověka, ale žádná taková studie, která by to potvrzovala, dodnes neexistuje.

Ledařům odzvonilo

Dříve lidé uchovávali potraviny na nějakém chladném místě, například ve sklepě. A nebo pomocí ledu, který jim dodával ledař. O tom, že to nebylo zrovna ideální, svědčí fakt, že o vynálezu ledničky se začalo přemýšlet již na počátku 19. století. Zatím to však byly pouhé pokusy. Do domácností se ledničky dostaly až ve století dvacátém. Jako první jste si mohli ledničku koupit v Americe kolem roku 1911. Její cena však převyšovala cenu dvou automobilů. Postupem času se ale zjednodušovalo její technické provedení i snižovala cena.

Na konci třicátých let tak mělo ledničku v domácnosti kolem 60% Američanů. K nám se však tento trend dostal až později, kolem let sedmdesátých. K celosvětovému rozšíření přispěla firma Eletrolux, která uvedla na trh absorpční ledničku, která byla tišší a menší než ledničky kompresorové.  

Zmačkané oblečení se nenosí

O své oblečení lidé dbali snad již odpradávna. Na předchůdce žehliček totiž můžeme narazit už v době před naším letopočtem. Ve staré Číně se používaly velké bronzové pánve naplněné žhavými uhlíky. Žehlení tehdy nebyla zrovna jednoduchá práce. Ve středověku se pak objevil typický trojúhelníkový tvar, který si žehličky zachovaly dodnes. Tehdy byly žehličky kovové a nahřívaly se nad ohněm, později na kamnech. Avšak ani tyto žehličky to ženám moc neulehčovaly. Rychle vychladly a navíc vážily třeba i osm kilogramů.

Do žehličky lidé zkoušeli dávat všemožné věci, aby je udrželi teplé. Například benzín, líh či plyn. Revoluce v žehlení ale přichází až tehdy, když je dovnitř namontována elektrická spirála a žehlička je připojena k elektrice. První taková byla patentována v roce 1882. K jejich většímu rozšíření dochází po 1. světové válce.

Hlavně hlavu v suchu

Koho by to napadlo, že za vynálezem bude stát kadeřník. Ten potřeboval urychlit svou práci a přemýšlel, jak by ženám vlasy usušil. První fén tak spatřil světlo světa v roce 1890. Byl však ohromný a poháněl ho benzinový motor. Ani další prototypy se nerozšířily do běžných domácností. Byly velké a připomínaly dnešní sušáky, které vidíte v kadeřnictví. Až v padesátých letech minulého století došlo k převratu a fény již vypadaly jako dnes. Tedy skoro. První modely se vyráběly z oceli a zinku s dřevěnou rukojetí. Nebyly příliš výkonné a sušily vlasy velmi dlouho. U prvních modelů navíc hrozilo, že pokud se dostanou do kontaktu s mokrými vlasy, vyvolají zkrat a ženě uštědří pořádnou pecku. Bezpečné i výkonné modely se pak dostaly na trh v letech sedmdesátých, kdy byly vyráběny z plastu.