Rituály v našem životě

Rituály v denním životě

To, co si neuvědomujeme a vlastně ani za rituál nepovažujeme, jsou jednoduché denní činnosti, které opakovaně provádíme. Mezi nejčastější patří ranní káva nebo třeba pondělní porada. Rituál totiž není nic jiného než uzavření něčeho starého, poučení se a za přispění získaných zkušeností možnost vydat se dál v nové kvalitě.

Samozřejmě od kávy očekáváme hlavně probuzení (vlastně, co víc bychom si od života mohli přát, ne?), ale v životě máme možnost projít i jinými okamžiky, které, pokud dostanou svůj prostor, nás mohou obohatit a posunout. Jaké hlavní přechodové rituály nám zůstaly?

První menstruace u dívek

Mezi přechodový rituál dívek bezesporu patří první menstruace, kdy se z dívky stává žena. Získává možnost plodit děti. Menstruace rozbíhá u ženy její cykličnost, a to se všemi svými projevy. Je zde nezastupitelná role matky, která by měla dceři předat svou moudrost. Mnoho matek však svým dcerám tento významný okamžik prvního setkání se s ženstvím doslova uzamkne větou typu: „Už? Chudinko, myslela jsem, že budeš ještě mít chvíli pokoj.“ O mnoho let později se tyto dívky diví, proč mají problémy s otěhotněním či jiné zdravotní potíže. Ačkoli jejich tělo vypadá žensky, na psychologické a energetické rovině často zůstávají dívkami. Základní projev ženství je pro ně totiž obtěžující.

Z chlapce mužem

Silné volání lze pozorovat u chlapců již kolem 12 let. Většinou je ohlášeno první polucí. Pojí se s ním i příchod puberty a boj s mužem (otcem). Vzhledem k tomu, že ve spoustě rodin mužská část chybí nebo je potlačena, dochází k rebélii vůči matce, což pak může způsobit problémy ve vztazích s ženami (nejen partnerkami). Po mnoho let byl přechodovým rituálem odchod na vojnu. Z archetypálního hlediska nešlo o nic jiného než „přežít sám v divočině.“ Mnoho mužů, kteří neprošli svým přechodovým rituálem (například odchod do ciziny na vlastní pěst) zůstává chlapci.

Dívčí i chlapecký rituál je významný i pro samotnou matku, která jakoby podruhé přestřihne pupeční šňůru, čímž dá svým dětem možnost začít objevovat svět. Protože k tomu nedochází, stávají se z matek opatrovatelky či generálky, zasahující dětem bez ohledu na jejich (dávno dospělý) věk.

Svatba

Jedním ze zásadních životních rituálů je svatba. Nejedná se pouze o spojení muže a ženy, ale celých jejich rodů, které jsou skrze ně manifestovány. Muž se v této chvíli stává ochráncem, žena vyplní jeho vnitřní prostor. Ze samostatného „já“ se stává „my,“ kdy každý z partnerů získá novou kvalitu. Tomu předchází i rituál „rozlučka se svobodou.“ Nejedná se o velkou párty, jak je to pojaté dnes, ale naopak o uvědomění si a ukončení své dosavadní cesty a otevření se cestě nové = přijmutí zodpovědnosti za svůj život. Často probíhal v rodinném kruhu (ženském a mužském), kdy se předávaly zkušenosti, vyprávěly příběhy a určitým způsobem docházelo k loučení se.

Současné „žití na hromádce“ je z hlediska právního systému samozřejmě možné, avšak z hlediska energetické roviny zde ke spojení rodin a partnerů nedochází.

Narození dítěte

První nádech je v mnoha kulturách považován za okamžik, kdy duše vstupuje do těla. Nicméně celý proces začíná už samotným porodem. Dítě je totiž ovlivněno již způsobem, jakým na svět přišlo. Poté, co si jej pochová matka, přijde na řadu i otec, který má za úkol jej představit ostatním členům rodiny. Tím dítěti jasně sděluje, že v této rodině / komunitě má své místo. V současné době zůstal tento rituál ve formě „vítání občánků.“

Smrt

V západní společnosti je stárnutí a smrt jakýmsi společenským tabu. Přitom je to stejně silný moment jako zrození. Jedna bytost došla v tomto životě ke svému cíly. Právě rituály spojené se smrtí pomáhaly pozůstalým se se ztrátou vyrovnat. Tím, že se neumíme se zesnulým rozloučit, zůstává v nás velká bolest, se kterou si nevíme rady a tak ji v sobě někde uzamkneme. To může časem způsobit mnoho psychických a poté i fyzických obtíží.