Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Dušičky. Vzpomeňme si na své blízké

Publikováno: 2.11.2020
Dušičky. Vzpomeňme si na své blízké

Eva Matoušková

Redaktorka

Více o autorovi

Dušičky, a vlastně celé období kolem nich, mám velmi ráda. Myslím, že to nutně nemusí být smutné období, kdy bychom měli pouze oplakávat blízké, kteří už tu nejsou s námi. Já se těším na to, že si s jejich dušemi mohu být v tyto dny blíž.

Na své zesnulé oficiálně vzpomínáme už od 10. století

Zhruba tehdy započal zvyk věnovat vzpomínku těm, co odešli, právě na začátku listopadu. Modlitba za zemřelé a samotný akt, kdy uctíváme jejich památku, však patří mezi nejstarší součásti všech kultur. Co země či společenství, to jiné tradice. A všude jsou krásné! Už keltové věřili, že na dušičky mizí hranice mezi naším světem a světem mrtvých. Duše zemřelých se v tento den mohou vrátit a strávit s námi čas. Vnímám to tak, jako by tu se mnou moji prarodiče na jeden den byli zpátky.

Zvyky na dušičky jsou syrové, ale krásně upřímné

Pomyšlení, že naši milovaní se už nevrátí, je bolavé a návštěva hřbitova někdy proběhne i v slzách. Přesto považuji zapálení svíčky, dušičkové věnce a jiné zvyky za jedny z nejhezčích. Připomenou nám živě ty, kteří nám moc chybí, a máme tak prostor strávit s nimi intenzivně tuhle dobu, i když jen v myšlenkách. Vždy vzpomínám na společné zážitky a rodinnou historii. Dříve se drželo tradic mnohem víc. Třeba pečení pečiva Dušičky či Kosti zemřelých, kterými se obdarovávali chudí, v jižních Čechách se o ně chodilo i koledovat. V Krkonoších zase probíhaly průvody v maskách. Co se týče jiných států, někde je tradicí přípitek u hrobu zemřelého, dokonce to bývá i hostina. Rodina tu chce zkrátka být pospolu i se svými předky. Jakkoliv to může být nevšední, je to projev lásky a úcty.

Posviťte duším na cestu

Zapalujeme svíčky jak na hřbitově, tak doma. To proto, aby duše našich blízkých našly lépe cestu zpátky domů. Je milé vzpomenout si také na vzdálenější příbuzné, sousedy a staré známé a každému rozsvítit světýlko a upravit hrob. Zkuste pro letošek dušičkové věnce a květinové aranžmá vyrobit doma sami. Jistě si vzpomenete na oblíbené barvy a květy toho, pro nějž je vyrábíte.  Na hřbitov můžete přinést i jeho oblíbené předměty.

Dušičkové věnce a dušičková vazba, kterou zvládne začátečník

Přírodní materiály jsou krásné samy o sobě a nepotřebují moc zdobit. Navíc budou působit vzhledem k příležitosti velmi přirozeně. Ideální je vřes, nebo vřesovec. Nejde o úplně stejnou rostlinu, ale obě použijete totožným způsobem. Vybírat můžete v mnoha tónech růžové a fialové barvy, nebo vsadit na elegantní bílou.

Potřebujete pouze korpus na věnec, slabší drátek a dostatek materiálu, v tomto případě tedy  vřesu nebo vřesovce. Nastříháme si stejně dlouhé větvičky. Každou vrstvu vřesu obtočíme drátkem dvakrát, pro lepší fixaci. Čím menší máme korpus, tím menší zvolíme větvičky vřesu, aby výsledný věnec působil pěkně upraveně.

Až omotáme celý věnec, drátek pevně zafixujeme. V tomto místě nám vnikne prostor, kde je drát vidět a zde také ovážeme stuhu. Samozřejmě můžeme přidat i jiné druhy sušených květin či větší ozdobu.

Nové tradice pro děti

Vysvětlit nejmenším význam dušiček může být oříšek, ale vězte, že čistý dětský rozum to pochopí lépe, než byste čekali. A můžete společně vytvořit nové tradice – co takhle prostřít u stolu i pro zesnulé členy rodiny? Dušičky jsou krásný čas, který trávíme s rodinou – tou současnou, ale i s těmi, kteří už nejsou mezi námi. Můžeme si prohlížet fotky, vyprávět rodinné příběhy, vyrábět dušičkové věnce, nebo třeba uvařit milované jídlo naší prababičky.

Nechte plavat všechno, co vám už neslouží

Dušičky jsou dobrou příležitostí zastavit se. A tiše rozjímat, snad i trochu bilancovat nad uplynulým rokem. O dušičkách jsme blíž také sami sobě a můžeme pustit pryč věci, které nám nic nepřináší a jsou jen pomyslnou koulí na noze. Zkrátka, bez některých myšlenek je život jednodušší, a jestli máte takové, které vám dlouhodobě neslouží k dobrému, nechte je jednoduše s dušičkami odejít.

Smrt a strach jsou stále tabu

Čím víc je naše společnost vyspělá, tím víc se smrt snažíme zahalit a tvářit se, jako by nebyla. Hřbitov je pro mnohé otřesné místo, kam se chodí z povinnosti. O to větší šok nastává, když se se smrtí setkáme v blízkém okolí. Jsme dokonale nepřipraveni – ve škole jsme se o ní nic nedozvěděli, v novinách se o ní nepíše, ani téma pro posezení s přáteli to není. Ačkoli je smrt stejně přirozená a nevyhnutelná jako porod, nic o ní vlastně nevíme. Máme strach, jak konkrétně bude vypadat. Jestli mohou být dušičky příležitostí k přemítání o smrti a odcházení, pak prosím nechme vzkvétat myšlenku, že i smrt může být krásná a pokojná. Stačí k tomu být otevřeni…

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)