Děti, naši malí velcí učitelé

Čirá mysl

Většina z nás už zapomněla, jaké to bylo, když jsme byli malí. Byli jsme šťastní, bezstarostní a bylo nám úplně jedno, co si kdo o nás myslí. Nyní jsme naopak svázáni systémem, tím, co bychom měli a co se od nás očekává. Zapomínáme se radovat... A právě proto bychom se měli na chvíli zastavit a pozorovat naše děti. Od nich se totiž můžeme naučit to, jak si život pořádně užívat. A ne jen přežívat. Čím nás tedy děti mohou inspirovat?

Zápal pro věc

Když dětem nějakou činnost správně podáte, dokážou se nadchnout téměř pro cokoliv. S radostí tak s vámi budou vařit, ale i lepit modely, anebo se vypraví na výlet, třeba jen na nějaké nedaleké místo. Jen je potřeba s nimi jejich zápal sdílet a rozvíjet ho, nebo spíše rozdmýchávat, až začne sám hořet. A také se jím pak tak trochu nakazit.

Radost z maličkostí

Dětem dokážou udělat radost takové věci, které my už možná bereme jako samozřejmost. Ať už je to vysněné kolo se šlapačkami, byť už je nejméně ze třetí ruky, nebo jen namalovaný kamínek, na který narazí na procházce. Radovat se z maličkostí ale my dospělí příliš neumíme. Tak to příště zkuste se svými dětmi. Třeba až bude svítit sluníčko. To je také přece důvod k radosti. Letos pořádný!

Neřešit, co si o nás myslí ostatní

Dětem je jedno, co si o nich myslí ostatní lidi. Nebojí se, že se ztrapní, když se třeba učí jízdě na kole anebo něco, co jim ještě příliš nejde. Stud a především strach z odmítnutí přichází až s dospělostí. Je ale opravdu tak důležité, co si o nás ostatní budou povídat? Není. Mnohdy je to totiž vše jen v naší hlavě. Tak se nebojte být spontánní a užívat si dané minuty. Přesně tak, jak to dělají děti.

Dávat najevo své emoce

Když se dětem něco nelíbí, dají to bezprostředně najevo. Neschovávají si své křivdy na později, nekupí v sobě vztek. Stejně tak je to ale i s pozitivními emocemi. Nebojí se vyjádřit radost, a když někoho mají rády, řeknou to, aniž by za to něco očekávaly. Navíc dokážou být upřímné. Schválně se zkuste dětí zeptat na to, co si myslí. Vždycky se dozvíte čirou pravdu, i když ne vždy je to příjemné. I my bychom se měli naučit vyjádřit své emoce, nebát se plakat, nebo vztekat (i když mlátit sebou o zem, nebo řvát na celý obchod asi není úplně nutné). A také si umět říct o pomoc.

Popustit uzdu své fantazii

Podle dcerky u nás na kopci žijí dinosauři a občas vybuchují sopky. Někdy s námi neviditelný dinosaurus chodí i na procházku. Ano, děti a jejich fantazie dokáže přeměnit šedivý a každodenní svět v něco docela jiného. Jen je potřeba chtít nahlédnout spolu s ratolestmi za jeho oponu a ne je odbýt jen tvrzením, že si vymýšlejí.

Najděte zase své vnitřní dítě

A jak na to? Není nic snazšího, než že se přidáte ke svým dětem při jejich hrách. Klidně se pohoupejte na houpačce, hrajte si na lupiče a policajty, anebo třeba dělejte bábovičky a malujte rukama. Nechte se prostě vtáhnout do jejich světa a pokuste se vidět vše jejich očima. Rozhodně to bude zábavnější, než stát opodál a tvářit se jako „zodpovědní“ dospělí. S těmi je přece jen nuda.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com