„Novoroční předsevzetí“ díl druhý, pokoronavirový

Seznam priorit

Většina z nás měla poslední téměř tři měsíce méně pohybu než v době před pandemií. Takže dekagramy (v některých případech i kilogramy) můžeme považovat za postranní efekt „domácího vězení“. První na seznamu by se měl tedy objevit pohyb! Nejen z kosmetického, ale především zdravotního důvodu. Vždyť spolu s váhou se zvyšuje riziko vzniku řady chorob, a to i těch nejvážnějších (kardiovaskulární problémy či rakovina). Proč věříme, že své předsevzetí tentokrát dodržíme? Protože snad poprvé v životě cítíme, jak moc jsme se nehýbali. Asi i ti největší povaleči z nás se těšili na možnost jít ven a udělat alespoň pár kroků na jiném povrchu, než kterým je lino, či dlaždičky na mini procházce mezi ledničkou a televizí.

Víme, co je pro nás méně důležité?

Obchody otevřely a kdekoho zaskočilo, že jsou prázdné. Možná jsme si uvědomili, že konzum a věci pro věci pro nás nejsou až tak důležitými. A tak obchody se šperky, kabelkami, luxusním oblečením a vlastně dalšími nadstandardy zejí prázdnotou. Ne už tak přeplněné serverové sítě zatížených e-shopů, kde se nakupuje o něco více. Možná to ukazuje na budoucí směr nakupování. I tak se ale ze seznamu dostaly pryč nadbytečnosti. Je myslím hezké, že jsme si uvědomili rozdíl mezi „musím mít“ a „bylo by hezké mít“. Zkusme u toho chvíli setrvat.

Myšlenky nad budoucností

Myšlenkové víry se pravděpodobně objevily v hlavě každému, kdo si situaci převaloval v hlavě a snažil se najít neexistující řešení. Já osobně jsem na zklidnění využil síly meditace, ale i tak jsem se neubránil ataku myšlenek, co bude? Po čase jsem si však všiml, že mou myslí plují myšlenky zcela odlišné. Kam směřuji ve svém životě, proč se zaobírám blbostmi (dokonce jsem je byl schopen i pojmenovat) a začal jsem si třídit zbytečnosti ve svém životě jako když někdo vyprazdňuje šatník. Cítím se příjemně odlehčen a připraven na další směřování.

Život ani zdraví není samozřejmost

Člověk si svého zdraví váží samozřejmě nejvíce ve chvíli, kdy ho má nejméně. Když leží doma v teplotách a je mu ouvej, slibuje až do nebe. Tentokrát jsme měli možnost nazřít stejného, jen zcela odlišně. Povětšinou jsme byli totiž zdraví. O to víc nás tížily restrikce, že nesmíme to či ono. Plány bobtnají a já se třeba už nemůžu dočkat obyčejného divokého kempování po Čechách nebo času stráveného se svými přáteli. Snad víc, než kdy dřív jsem si uvědomil tíhu i sílu kompromisu. Je zajímavé zjistit, co ještě máme v moci, abychom partnerství budovali a ne bořili.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com