

Vidíte to na každém dětském hřišti. Tatínkové, kteří v pětiletém capartovi vidí budoucího Jágra, a maminky, co sní o primabaleríně. Naše nenaplněné sny se tak snadno přenesou na ty nejmenší. Jenže cesta dlážděná přílišným očekáváním často vede jen k vyhoření a bolavé duši.
Odborníci z Americké akademie pediatrie varují před takzvanou ranou specializací. Dítě, které od čtyř let nedělá nic jiného než jeden sport, je vystaveno obrovskému tlaku, riziku zranění z přetížení a psychickému vyčerpání. Místo lásky k pohybu si vypěstuje jen nechuť.
Klíčem není najít ten „nejlepší“ sport, ale tu správnou aktivitu pro správný věk. Dětský vývoj má svá pravidla a respektovat je znamená dát dítěti ten nejlepší start.
V tomto věku zapomeňte na organizované tréninky a soutěže. Děti teprve objevují základní motorické dovednosti. Nejlepším sportem je pro ně volná hra. Nechte je běhat, skákat, házet míčem a lézt po prolézačkách. Ideální jsou aktivity jako „opičí dráha“ v tělocvičně nebo společné plavání, kde je hlavním cílem radost z vody, ne technika.
Kolem šestého roku je většina dětí připravena na jednoduché organizované sporty. Jejich koordinace a schopnost soustředit se už jim dovolí chápat základní pravidla. Stále by ale měla převažovat zábava nad výkonem. V tomto věku jsou ideální všestranné sporty jako atletická přípravka, gymnastika, plavání nebo bezkontaktní bojová umění, které rozvíjejí celé tělo.
Děti v tomto věku už dokážou lépe zvládat složitější pohyby, týmovou strategii a rychle se rozhodovat. Je to skvělý čas pro komplexnější sporty jako fotbal, basketbal, florbal nebo individuální disciplíny vyžadující větší soustředění, například tenis. I zde ale platí, že pestrost je klíčem k úspěchu. Podporujte dítě, aby si vyzkoušelo více aktivit.
Stojíte v hale a marně se snažíte přimět svého potomka, aby se zapojil do hry s ostatními? Nebo naopak sledujete, jak se vaše společenská dcerka nudí při individuálním tréninku? Než dítě napevno zařadíte do škatulky, dopřejte mu ochutnávku obojího.
Některé děti potřebují klid a soustředění, které nabízí atletika, plavání či jezdectví. Jiné naopak rozkvetou v dynamice kolektivu při míčových hrách. Důležité je sledovat, kde se cítí dobře, kde má jiskru v oku a kam se těší. Nucení do kolektivu za každou cenu může být stejně škodlivé jako izolace.
Cílem není vychovat olympijského vítěze v deseti letech. Cílem je, aby si dítě vybudovalo celoživotní lásku k pohybu, která mu bude přinášet radost a zdraví i v dospělosti. Ať už to bude na fotbalovém hřišti, v tanečním sále, nebo jen při procházkách v lese.
Buďme pro ně průvodci, ne trenéři. Buďme ti, kdo je pochválí za snahu, ne ti, kdo počítají góly a vteřiny. Protože největší vítězství je zdravé a šťastné dítě. Tento článek má pouze informativní charakter a nenahrazuje rady lékaře či kvalifikovaného trenéra.