Jak jsem si v zimě vyrazil pod stan a neumrzl

Příprava rozhoduje o úspěchu či neúspěchu mise

V první řadě začnu tím, že se nejednalo o žádnou polární expedici, nebo dobytí již objevených pólů, což už je patrné z úvodu článku. Přesto je výlet pod stan v mrazivém počasí jistou výzvou a dobrodružstvím, které si můžete dopřát i vy.

Když mě vloni poprvé přepadl nápad jít v zimě pod stan, první místo kam jsem vyrazil, byl internet. Pro rady. Vyplatilo se. Najdete tam rady k nezaplacení. Jak v noci na malou, jak si „nepromočit“ spacák vlastním dýcháním, tedy tím, že nedýcháte do něj, jak předejít námraze na celtě tím, že máte pootevřený stan, aby větral, jak se vyvarovat promrzlým botám apod.

Spacák a karimatka

Základem všeho je ale samozřejmě dobré vybavení. To nejzákladnější je spacák a karimatka. Zbytek už nějak skoulíte. Vyzkoušel jsem tři karimatky a mohu říct jedno. Budu krutý, ale kupte si buď tu nejlepší, nebo prostě v zimě nestanujte. Řiďte se tzv. hodnotou R-value neboli tepelným odporem. Teprve kolem hodnoty R-value 7 se vám bude v mrazu odrážet teplo. Z vlastní zkušenosti tak mohu doporučit karimatku od Therm-a-Rest.

Spacák mám v komfortu do -10 a v těch -15 to bylo úplně v pohodě. Tedy v pohodě v první vrstvě termo prádla. Za mě nej na trhu je česká značka Sir Joseph.

Stan chcete mít lehký, a za to se samozřejmě taky platí. Čím lehčí, tím dražší. Věci jako čelovka, dobré boty, skládací lopata, sněžnice, teplá bunda, to vše považuji za samozřejmost.

A řekněme si, že je lepší se tímhle zásobit postupně, než najednou. Nebo napište Ježíškovi. Hlavně o sníh. Letos si ho už asi moc neužijeme.

Úskalí

Když jsem si vyrazil vstříc letošnímu největšímu mrazu, netušil jsem, přestože jsem byl internetem varován, že největší problém bude dehydratace. Ano, měl jsem žížu. V noci jsem si musel dělat ještě ze sněhu čaj, abych se pořádně napil. A to jsem měl dva litry vody s sebou.

Zásadní doporučení zní, jít po vyznačených trasách. Sněžnice sice dávají obrovskou svobodu, ale stát se může opravdu cokoliv a je skvělé, když jste poblíž místa, kam má případně horská služba šanci dorazit. Mimochodem, na tu si vždy uložte číslo. A pořád se snažte orientovat, kde jste.

Nevýhodou zimního stanování je, že jdete nemalou část výletu po tmě. Musím říct, že jsem vloni se  samotou a strachem poměrně dost zápasil. Ale pravdou je, že se asi není moc čeho bát. Lidí určitě ne a zvěř je plachá. A nejbližší medvěd bydlí snad daleko…

Ticho a tma

V noci je takové ticho, až jsem se bál, že jsem přestal slyšet. A tma? Bylo zataženo, takže jsem větší tmu v životě neviděl. Chvílemi mě tak přepadly obavy, jestli se k hluchotě nepřidala ještě slepota.

Na místě, kousíček od cesty, jsem si sněžnicemi ušlapal místo pro stan. Mimochodem, nejlepší topení je pohyb. Prostě se nesmíte zastavit. Následně mi ve stanu bylo tak krásné teplo, že jsem si četl knížku bez rukavic. Na skvělé matraci bylo vážně teplo a spacák hřál jako vzpomínky na mládí.

Je důležité zmínit, že podobný výlet není o komfortu. Tedy, není to jako ležet doma pod peřím. Do spacáku musíte nasoukat v igelitce zabalené boty, vak s vodou, venku by zmrznul a už byste se nenapili, oblečení, které ráno chcete mít teplé, láhev na… ano to musíte dělat ve spacáku, a ještě rukavice, kalhoty a bundu. Prostoru moc nemáte. Zato to ráno, když je všechno teplé, jako kdybyste to právě sundali z kamen!

Tak čau a zase příště

Zážitek to byl skvělý. Ale mně už bohatě stačí vždy jen jedna noc. Asi už jsem vážně moc zpohodlněl. Je to ale nádhera. Trochu výzva, tedy než se jeden začne srovnávat s opravdovými dobrodruhy, a trochu objevení nového rozměru přírody. Jestli jste navíc otužilci, můžete na koupačku do kempu i v zimě. A tam už se dá vydržet i pár dní.

Na závěr bych chtěl vzdát hold všem, kteří míří do Aljašky, kde jsou medvědi, opravdový mráz, žádná civilizace (pomoc), stejně jako jídlo a vy doslova bojujete o život. Můj výlet byl spíš „pro holky“. A v uvozovkách je to proto, že moje kamarádka má za sebou několika set mílový závod v Aljašce, kde bych já umřel už po dvou dnech. Takže můj výlet nebyl vlastně ani pro holky. Byl to prostě výlet pro kohokoliv, kdo miluje přírodu a aspoň jednou chce vybočit z komfortní zóny a zažít si něco nového.

Na závěr prosím o jedno. Vždy po sobě odneste všechny odpadky a zkontrolujte si, že po vás nic nezůstalo.

A jestli opravdu vyrazíte, kupte si kulatou sušenku za odměnu! Užijte si nový rozměr, a pokud máte s kým, bude to jistě ještě hezčí zážitek.

Zdroj fotografií v článku: Autor + Shutterstock.com