Tajemně strašidelná místa České republiky

Zdánlivě obyčejný lesík se rozkládá jihozápadně od Českých Budějovic nedaleko sídliště Máj. Zmínky o této lokalitě můžeme objevit už v dávné minulosti. Ve středověku se tu měla nacházet osada, která byla obklopena mokřady, v nichž se prý utopilo mnoho lidí. To však není jedinou příčinou, proč zde lidé pociťují velmi nepříjemné pocity a vidí nevysvětlitelné úkazy. Negativní energii místa posilují i jiné události. Ve statku, jehož pozůstatky jsou tu dodnes, měla být pohřbena zaživa dívka, která se bránila sňatku s mužem, kterého jí vybral otec. Les je prosycen takovým zlem, že si ho mnoho lidí vybralo jako místo, kde ukončili svůj život. Dříve tu stával i tzv. strom oběšenců, a když jste se dostali do jeho blízkosti, něco vám našeptávalo myšlenky na sebevraždu. Dnes je strom naštěstí pokácen. Na jeden lesík je toho i tak až dost.

Každý z nás má jistě v povědomí slavnou Erbenovu baladu Svatební košile, ale jen málokdo tuší, co se za jejím příběhem vlastně skrývá. Kousek od obce Velhartice leží kostel sv. Máří Magdalény, který obklopuje malý hřbitov. Na první pohled na něm není nic zvláštního, ale jeho minulost se pojí s činem, který narušil klid nejen zdejších nebožtíků. Podle vyprávění proběhl v jedné části hřbitova jakýsi obřad černé magie, při němž měl být oživen mrtvý člověk. Byla tak uvolněna negativní energie, která zde působí dodnes. Nejen že návštěvník může pociťovat silně nepříjemné pocity, ale narazí tu ještě na jednu zvláštnost. Na zděném štítu zmiňovaného kostela se nachází několik tmavých skvrn, které silně připomínají dívčí tvář. Skvrny však nezmizí ani po tom, kdy kostel dostane novou omítku či fasádu. Vždy se objeví znovu.

I když název stavení odkazuje spíše k idylickým příběhům, opak je pravdou. Tento statek, který se nachází nedaleko šumavské obce Čachrov na Klatovsku, je znám nejen tím, že tu kdysi žil a nejspíš i vraždil Ivan Roubal, ale ani dávnější minulost není zrovna růžová. Usedlosti na tomto místě vznikaly již v 16. století, zmiňovaný statek byl postaven až v 19. století. Původně nesl název Christlhof, později ho místní lidé pro jeho malebnost přejmenovali na Pohádku.

Avšak idylu narušilo brutální ubití staré ženy, které žila v chatrči nedaleko a byla označena za čarodějnici. Tuto ženu obvinili, že může za velký požár, který v roce 1828 zničil dvě třetiny blízkého Strážova. Horalé ženu vyvedli z její chatrče, začali ji bít a házet po ní kameny. Žena před tím, než zemřela, objala starou břízu, která stojí právě u Pohádky a než vydechla naposledy, proklela samotu a všechny její obyvatele.

Když pak přišel na statek Ivan Roubal, jako by se zlo opět probudilo. Tento muž byl obviněn z pěti vražd a dodnes se neví, kam zmizeli jeho dva přátelé. Je zajímavé, že se vražedné sklony u tohoto muže probudily v čase, kdy se přestěhoval právě na Pohádku.

Tento hrad (ležící v severní oblasti CHKO Kokořínsko) bývá i přes svůj milý název označován za nejstrašidelnější místo u nás. Nechal ho zbudovat Přemysl Otakar II., avšak dodnes se vedou debaty, proč si pro stavbu vybral právě toto místo. Poblíž se nenachází žádná obchodní cesta a dokonce ani vodní zdroje. Otázkou rovněž je, co měl hrad vlastně bránit? Mnozí lidé upozorňují na zvláštní architekturu stavby, jako by byla budova postavena spíše pro to, aby ochránila něco uvnitř, nikoliv aby bránila nájezdům zvenčí.

Hrad je navíc situován na skalní průrvě, kudy má údajně vést cesta do pekla. Tuto cestu má chránit mnich v černé kápi bez obličeje, který zabraňuje tomu, aby bylo zlo vypuštěno na svět. I přes tyto děsivé pověsti se však najdou tací, kteří se odváží na hradě přenocovat. Mnozí z těch, kteří noc přežili bez úhony, slyšeli tajemné kroky a někteří dokonce spatřili samotného mnicha.

Výše popsaná místa však zdaleka nejsou jedinými, na které se můžete vypravit. Specializované průvodce hovoří až o 40 tajemných místech, na nichž jsou různé menhiry, záhadné domy nebo dokonce brány do pekla. Na východě naší republiky najdete například ještě Hranickou propast, Rychnovský vrch, Býčí skálu nebo jeskyně Výpustek v Moravském krasu, hrad Veveří, Perštejn nebo třeba devět křížů u Domašova.