

Někdy mám pocit, že moje břicho má vlastní hlavu. A upřímně, často ne zrovna tu nejchytřejší. Jeden den je všechno v naprostém pořádku, druhý den se po stejném jídle cítím, jako bych spolkla cihlu. Znáte to? To neustálé přemýšlení, co jsem zase udělala špatně, jestli to bylo to kafe navíc, nebo ten kousek koláče u sousedky. Jako by se tam dole odehrávalo nějaké tajné drama, do kterého nemám scénář.
Už nějakou dobu se mluví o tom, že naše střeva jsou náš „druhý mozek“. A není to jen takové to povídání u vína s kamarádkami. Je to vědecky podložený fakt. Ve střevech máme obrovskou síť nervových buněk, která komunikuje s mozkem v hlavě. A klíčovým pošťákem v této komunikaci je látka, kterou všechny dobře známe – serotonin.
Většina z nás si serotonin spojuje s dobrou náladou a psychickou pohodou. Ale víte, že až 95 % veškerého serotoninu v těle se vyrábí a působí právě ve střevech? Tam neřídí jen náladu, ale hlavně pohyb střev, jejich citlivost a celkové „trávicí tempo“. Když je ho málo, všechno se zpomalí a zasekne. Když je ho moc, může to být zase příliš divoká jízda.
A teď přichází ta naprosto fascinující novinka. Vědci z univerzity v Göteborgu nedávno přišli na to, kdo jsou ti tajní výrobci serotoninu. Nejsou to jen buňky našeho těla. Jsou to naši miniaturní podnájemníci – konkrétní druhy střevních bakterií!
Představte si je jako malé, pilné alchymisty. Jmenují se Limosilactobacillus mucosae a Ligilactobacillus ruminis. Možná to nezní moc libozvučně, ale tihle dva pracanti dokážou vzít jednu látku z naší stravy a přeměnit ji přímo na životodárný serotonin. A ten pak, jak se ukázalo ve studiích na myších, doslova oživí nervy ve střevní stěně a vrátí trávení do normálního rytmu.
Tohle je obrovská zpráva pro všechny, kdo se léta potýkají s diagnózou „dráždivého tračníku“ – tou otravnou směsicí bolestí břicha, nadýmání, zácpy nebo naopak průjmů. Nová studie totiž zjistila, že lidé s IBS mají v těle často výrazně méně právě té klíčové bakterie L. mucosae.
Najednou to všechno dává smysl! Není to vaše chyba, není to „jen v hlavě“. Je to prostě biologie. Ve vaší střevní zahrádce možná chybí ti správní zahradníci, kteří by se postarali o dostatek serotoninu pro hladký chod.
Buďme upřímné, tohle neznamená, že zítra v lékárně koupíme zázračnou pilulku a bude po problémech. Výzkum probíhal zatím na myších a cesta k cíleným probiotikům pro lidi ještě chvíli potrvá. Ale je to obrovský příslib.
Místo léků, které jen tlumí příznaky, se otevírá cesta k léčbě, která řeší jednu z příčin – obnovu přirozené produkce serotoninu přímo tam, kde je ho nejvíc potřeba. Je to další důkaz, jak nesmírně důležité je pečovat o svůj střevní mikrobiom.
A co můžeme dělat teď? Zatímco čekáme na další vědecké zázraky, můžeme svým střevním pracantům alespoň vytvořit co nejlepší podmínky. Pestrá strava bohatá na vlákninu z ovoce, zeleniny a celozrnných obilovin je to nejlepší hnojivo pro naši vnitřní zahrádku. Dáváme tím potravu širokému spektru bakterií, a zvyšujeme tak šanci, že se mezi nimi bude dařit i těm našim malým serotoninovým hrdinům.
Takže až vás příště vaše břicho pozlobí, zkuste na něj být trochu laskavější. Možná jen volá o pomoc a prosí o pár správných podnájemníků.