Co to vlastně škytavka je? Vědci nad touto problematikou stále trochu tápou, obecné vysvětlení ale říká toto. Když hltáte, spolykáte kromě jídla i spoustu vzduchu. Přeplněný žaludek tlačí na bránici a dráždí brániční nerv. Při těchto stazích se přebytečný vzduch snaží tělo vypudit pryč, ale protože je v tu chvíli hrtanová záklopka uzavřená, cesta vede přes hlasivky. Proto při škytavce vydáváte onen typický zvuk. Jde vlastně o jakousi křeč bránice. Pokud vše do 24 hodin zmizí, není důvod k panice. Jestli ale škytáte delší dobu nebo podezřele často, navštivte lékaře. Může jít o onemocnění žaludku, jícnu, bránice, srdce a plic.
Při opravdu dlouhé škytavce se vám může zdát, že vás bolí břicho, jak po náročném tréninku. Ve skutečnosti to není břicho, ale právě bránice, která se donekonečna střídavě stahuje a povoluje. Pokud nejste zvyklí brániční sval používat a škytavka vás zlobí dlouho, je pocit trochu intenzivnější. Přibližně stejně se můžete cítit při záchvatech smíchu. Dobrá nálada a vyplavené hormony naštěstí všechno zlé překryjí.
Naprosto běžná škytavka je i u kojenců a vzniká patrně ze stejného důvodu jako v dospělosti. Zatímco my při jídle a piti poznáme, že máme dost a měli bychom dát žaludku pauzu, miminka to neumí. A tak se snadno stane, že při hltání potravy spolknou i spoustu vzduchu, a škytavka na sebe nenechá dlouho čekat. Příčinou škytavky u malých dětí může být i tzv. gastroezofageální reflux. To je situace, kdy jícnový svěrač, který normálně funguje jako záklopka bránící návratu obsahu žaludku zpět do jícnu, nepracuje tak, jak má. V prvních měsících života jde o naprosto normální záležitost a maminky jí znají jako „ublinknutí“. Jak dítě roste, záklopkový mechanismus pomalu sílí a ve většině případů se pak tento „problém“ spontánně upraví.
Lidových rad, jak se zbavit nepříjemného škytání, je mnoho. Někdo radí zadržet dech na několik vteřin, a poté klidně a dlouze vydechnout, což je v rozporu s tím, proč škytavka vzniká. Přebytečného vzduchu se tělo snaží zbavit, ne ho zadržovat. Objevují se i doporučení, že pomáhá citronová voda, spolknout lžičku alpy s cukrem nebo se párkrát napít s ucpaným nosem. Nelze říci, jestli obvykle několikaminutové trápení umí ukončit některá z výše uvedených „věhlasných metod“, anebo byste přestali škytat tak jako tak.
Žádná z metod ale zřejmě nefungovala na jistého Charlese Osbournea (1894 – 1991) z amerického státu Iowa. Charles začal škytat v roce 1922 ve svých 28 letech. Během prvních desetiletí prý škytal až čtyřicetkrát za minutu, později „jen“ dvacetkrát. Jeho utrpení skončilo až v únoru 1990. Života bez škytavky si příliš neužil. V roce 1991 zemřel a stal se držitelem smutného rekordu v Guinessově knize.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com