Příznaky a projevy autismu: Praktický průvodce pro lepší porozumění

Co je porucha autistického spektra (PAS)?

Porucha autistického spektra (PAS), často zkráceně nazývaná autismus, není nemoc, ale vrozená neurologická odlišnost. Znamená to, že mozek autistického člověka zpracovává informace, vnímá svět a komunikuje s ním jinak než mozek neurotypické osoby. Slovo „autismus“ pochází z řeckého „autos“ (sám), ale to neznamená, že by autističtí lidé chtěli být vždy sami. Spíše to odkazuje na jedinečný vnitřní svět a prožívání. Klíčové je slovo „spektrum“ – neexistují dva stejní autističtí lidé. Projevy, výzvy i silné stránky jsou u každého jedince naprosto unikátní.

Klíčové oblasti projevů autismu dle diagnostiky

Moderní diagnostika se zaměřuje na dvě hlavní oblasti, ve kterých se odlišnosti projevují. Je důležité je vnímat nikoli jako „chyby“, ale jako „rozdíly“ ve fungování.

Oblast 1: Rozdíly v sociální komunikaci a interakci

Tato oblast zahrnuje specifika ve způsobu, jakým jedinec navazuje a udržuje sociální kontakt.

Potíže se sociálně-emoční vzájemností

Může se jednat o výzvy ve vedení plynulé konverzace „tam a zpět“. Nejde o nezájem, ale často o delší čas potřebný na zpracování toho, co bylo řečeno, nebo o potíže s porozuměním ironii a nadsázce. Sdílení emocí nebo zájmů nemusí probíhat způsobem, který je pro neurotypické lidi snadno čitelný.

Výzvy v neverbální komunikaci

Pro autistického člověka může být náročné číst a interpretovat neverbální signály, jako je oční kontakt, mimika, gesta nebo tón hlasu. Stejně tak může být pro okolí obtížnější interpretovat jeho vlastní neverbální projevy.

Specifika ve vývoji a udržování vztahů

Menší zájem o navazování kontaktu s vrstevníky u dětí nemusí znamenat, že dítě nechce mít kamarády. Může to znamenat, že pravidla a dynamika dětských her jsou pro něj matoucí, chaotická a sociálně vyčerpávající.

Pro lepší pochopení si představte „sociální baterii“. Zatímco u neurotypického člověka se sociální interakcí vybíjí pomalu, u autistické osoby se může vybíjet extrémně rychle. Každá interakce – udržování očního kontaktu, čtení mezi řádky, snaha o správnou odpověď – spotřebovává obrovské množství mentální energie. Potřeba být o samotě pak není odmítnutím, ale nezbytnou formou psychické regenerace.

Oblast 2: Omezené, repetitivní vzorce chování, zájmů a aktivit

Tato oblast zahrnuje projevy, které mohou na první pohled působit neobvykle. Často se však jedná o vysoce funkční nástroje pro seberegulaci a zvládání světa.

Stereotypní pohyby a řeč (stimming)

Třepání rukama, pohupování se, opakování slov nebo zvuků (echolálie) často slouží jako způsob seberegulace. Pomáhá zpracovat silné emoce (radost i úzkost) nebo se vyrovnat se smyslovým přetížením. Je to viditelný projev vnitřního procesu zpracování.

Potřeba stejnosti a rutiny

Lpění na tom, aby se věci dělaly vždy stejným způsobem (např. jíst stejná jídla, chodit stejnou cestou), je nástrojem na snížení úzkosti. V chaotickém a nepředvídatelném světě poskytuje rutina pocit bezpečí a kontroly.

Vysoce specifické a intenzivní zájmy

Hluboké, téměř encyklopedické zaujetí pro specifická témata (např. jízdní řády, dinosauři, konkrétní videohra) není jen podivným koníčkem. Je to zdroj obrovské radosti, hlubokého soustředění a často i expertízy.

Odlišné smyslové vnímání (hyper- a hypo-reaktivita)

Zahrnuje jak přecitlivělost (hyper-reaktivitu), tak sníženou citlivost (hypo-reaktivitu) na smyslové podněty. Dítě, které si zakrývá uši, může trpět hyperakuzí, kdy běžné zvuky vnímá jako fyzicky bolestivé. Naopak dítě, které vyhledává silné objetí, může mít sníženou citlivost na dotek a hledá silnější stimulaci.

Rané příznaky autismu: Čeho si všímat u batolat a malých dětí?

Pokud máte jako rodič obavy, je dobré všímat si určitých projevů. Pamatujte, že přítomnost jednoho nebo více z nich automaticky neznamená autismus, ale může být důvodem ke konzultaci s odborníkem.

• Komunikace: Dítě má opožděný vývoj řeči, mluví málo nebo vůbec, případně přestalo používat slova, která již umělo. Nereaguje na své jméno.

• Sociální interakce: Má malý nebo žádný zájem o oční kontakt. Neopětuje úsměv. Nesdílí s vámi radost (např. vám neukazuje věci, které ho zaujaly). Preferuje hru o samotě.

• Chování a hra: Hraje si s hračkami neobvyklým způsobem (např. točí kolečky, řadí předměty do řad). Provádí opakované pohyby tělem (třepání rukama, pohupování). Je silně vázané na rutiny a velmi špatně snáší změny.

• Smyslové vnímání: Má přehnané reakce na určité zvuky, světla nebo textury. Může být velmi vybíravé v jídle.

• Emoční regulace: Může mít intenzivní záchvaty pláče nebo vzteku (tzv. meltdown), které se zdají být neadekvátní situaci, ale často jsou reakcí na zahlcení.

Autismus není jen seznam příznaků: Spektrum v praxi

Představovat si spektrum jako přímku od „mírného“ po „těžký“ autismus je zavádějící. Lepší analogií je „zvukařský mixážní pult“, kde každý posuvný ovladač reprezentuje jinou dovednost (sociální komunikace, verbální schopnosti, citlivost na zvuk atd.). U autistické osoby je profil „zubatý“ – některé ovladače mohou být vytaženy na maximum (silné stránky, např. mimořádná paměť nebo schopnost rozpoznávat vzorce), zatímco jiné mohou být staženy na minimum (oblasti, kde potřebuje podporu). Každý člověk má svůj jedinečný profil.

Jak mluvit o autismu? Jazyk, který respektuje

Způsob, jakým o autismu mluvíme, utváří postoje společnosti. V současnosti je většina samotných autistů a jejich organizací zastáncem tzv. jazyka zaměřeného na identitu (identity-first language). To znamená používat spojení „autistický člověk“ namísto „člověk s autismem“. Důvodem je, že autismus není nemoc, kterou by člověk „měl“, ale neoddělitelná součást jeho identity a způsobu vnímání světa. Používáním tohoto jazyka vyjadřujeme respekt k autismu jako k přirozené formě lidské rozmanitosti.

Další kroky: Kde hledat pomoc a podporu?

Tento průvodce slouží k lepšímu porozumění a orientaci, nikoli k autodiagnostice. Pokud máte podezření, že by se autismus mohl týkat vašeho dítěte nebo vás samotných, prvním krokem by měla být konzultace s vaším pediatrem. Ten vás může nasměrovat na specializovaná pracoviště (např. dětského psychologa, psychiatra nebo speciálně-pedagogické centrum), která se zabývají diagnostikou PAS. Včasná diagnostika a pochopení mohou otevřít dveře ke správné podpoře a pomoci vám i vašemu dítěti lépe se orientovat ve světě.

Foto: Shutterstock.com