Představte si, že byste se narodili ve starověku a trpěli lupénkou, tedy příliš rychlým odlučováním svrchní vrstvy kůže, provázeným zánětem. Pohled je to nehezký, a jelikož nemoc byla popsána až v 19. století, bývali starověcí lupénkáři leckdy vyhnáni na okraji společnosti. Okolí se jich bálo stejně jako lidí s vysoce infekční, bakteriemi způsobenou leprou.
Nedávno jsme si s dcerou na dovolené kupovaly nanuky v malém obchodě na jednom z řeckých ostrovů. Prodavač mi vybrané zboží podal a já hleděla na ruku, celou posetou červenými, olupujícími se skvrnami. Stejnou měl i tu druhou. Nezaváhala jsem, vzala nanuky a vložila mu do dlaně peníze. Dcera se divila: „Mami, ty ses nebála se ho dotknout?“ Vysvětlila jsem jí, že jde podle všeho o lupénku, kožní onemocnění, které není infekční, takže se jím nemohu nakazit. A že to bohužel spousta lidí neví a takto nemocných se štítí. Tak trochu jako za starověku.
Šíleně rychlá obnova
Lupénka, čili psoriáza je chronické, zánětlivé onemocnění kůže a není nijak vzácné. Statistiky říkají, že ve světě je lupénkou postiženo nejméně 100 milionů lidí, v České republice pak 200-300 tisíc osob. Zatímco u zdravých lidí se kůže obnovuje v cyklu 28 dní, u lupénkářů je probíhá obnova za pouhé čtyři dny. Za tak krátkou dobu se kůže nezvládne dobře obnovit, a tak se na jejím povrchu tvoří zarudlá vyvýšená ložiska se šupinkami. Takto vypadá nejčastější forma lupénky – ložisková. Existují ale i další formy.
Celé tělo v ohrožení
Psoriáza je zrádná i v tom, že se nejedná jen o nemoc kůže. Zánět prostupuje celý organismus. S lupénkou tedy souvisí i další závažné nemoci, například zánětlivé onemocnění kloubů, takzvaná psoriatická artritida, dále kardiovaskulární choroby, metabolický syndrom, vysoký krevní tlak, cukrovka nebo deprese. Té se není co divit, protože nehezký vzhled kůže žene pacienty do sociální izolace. Někdy až tak velké, že si zatouží sáhnout na život.
Ptejte se na centra
Světová zdravotnická organizace zdůrazňuje, že spousta lidí trpí lupénkou zbytečně – jsou pozdě nebo nesprávně diagnostikováni, a proto nedostávají potřebnou účinnou léčbu. Ta přitom existuje! „Lupénka je v současnosti nevyléčitelné onemocnění. Cílem léčby tedy je dosažení remise, tedy vymizení všech známek nemoci a obvykle musí být celoživotní. Lékaři mají k dispozici tři hlavní formy léčby: lokální léčbu ložisek, systémovou léčbu a fototerapii. V praxi se často používá kombinace těchto metod,“ říká profesor Petr Arenberger, přednosta Dermatovenerologické kliniky pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Podle něj by všichni nemocní s lupénkou měli být při řešení své nemoci aktivní, ptát se svého lékaře na všechny dostupné možnosti léčby, případně se objednat do některého z center specializované léčby. Těch je v České republice 18 a mají k dispozici nejmodernější a nejúčinnější léčbu. Jejich seznam lze najít na webu cistakuze.cz.
Mohlo by vás zajímat
