

Z jedné čajové rostliny se v podstatě dá vyrobit čaj zelený, černý i bílý. Záleží pouze na množství utržených horních lístků a technologii, s jakou se utržené listy upraví. Zjednodušeně se dá říci, že čím déle se bude utržený čajový list „žmoulat“, aby měl více prasklin, a čím déle se nechá ležet a oxidovat (působí na něj vzduch) před svým usušením, tím tmavší bude. Zelené čaje (na rozdíl od černých) se nechají popraskat jen málo a rychle se usuší, takže reakcí se vzduchem má vnitřek listu jen málo. Celé se to dá přirovnat k rozkrojenému jablku, které také hnědne, čím déle zůstává na vzduchu.
Většina čajových odrůd je však vhodná spíše k úpravě na jeden typ čaje, a proto se z nich produkuje vždy konkrétní typ: zelený, černý, bílý, …
To, čemu říkáme černý čaj, se v Číně nazývá čajem červeným. Většina těchto čajů má sice hnědou barvu, ale když může být bílé víno žluté, zvykneme si snadno i na černý nebo červený čaj. Za černý čaj považují Číňané čaje Hei-cha, jejichž nejznámějším typem je v našich končinách velmi oblíbený puerh/pchu-er. Ten je charakteristický svou zemitější a hrubší chutí.

Další šálek ze stejného sáčku – kdo by neznal úsporný čaj? Z jednoho sáčku se dá udělat i několik „nálevů“. Co na tom, že nejlepší látky a chutě jsou už po chvíli louhování pryč a v dalších šálcích zbyla jen obarvená voda? Však ono se to s cukrem a citrónem zamaskuje.
Čaj černý jako bota – když necháte černý čaj dlouho louhovat, dostojí svému jménu. Chuťově je však opět velmi vzdálen ideálu, při dlouhém pobytu ve vodě se z čaje do nápoje dostanou i trpké třísloviny. Jejich chuť sice dokážete přebít cukrem a citrónem, ale nánosy uvnitř našeho trávícího traktu jsou dost podobné těm, které zůstávají na hrnku. Jen je tam velmi těžko vezmeme drátěnkou.
Sáčkový čaj v pohostinství – i v lepších restauracích vám číšník klidně přinese horkou vodu a sáček čaje zvlášť. Černý čaj (na rozdíl od většiny zelených nebo bílých čajů) však potřebuje spařit vroucí vodou. Číšníka poučte a vraťte ho zpět, jinak budete pít jen předraženou obarvenou vodu. Jedinou chuť, kterou dlouhým louhováním v nevroucí vodě dokážete získat, je hořkost taninů. A pokud vám plátek citrónu už předem strčili do vody, pak čaj ani pořádně neobarvíte.
Čaj jako lék a nečaje – když se někde zmíníte o léčivých účincích čaje, většinou se ostatním vybaví jen bylinné odvary a nálevy. Všechny oblíbené ovocné čaje i lesní směsi, pečené čaje, předražené kvalitní bylinkové čaje z lékárny a ještě předraženější nekvalitní ze supermarketu, to vše nejsou opravdové čaje, neboť se nepřipravují z čajovníku. Milovník čaje nemá rád, když mu na návštěvě nabídnou čaj, a pak si může vybrat jen mezi šípkovým nálevem a mátovým odvarem.

Naštěstí u nás neustále přibývá osvícených kaváren a čajoven, kde umějí připravit dobrý čaj. A i v menších městech najdete obchůdky s vynikajícími čaji, kde máte pestrý výběr a za své peníze dostanete kvalitu, kterou potřebujete. Ohledně přípravy se neostýchejte zeptat – i když jsou černé čaje odolnější než zelené, přesto pro ně neplatí žádný univerzální návod. Každý čaj má svoji jedinečnou osobitost a je jen na vás, do jaké hloubky ji poznáte. Mezi tradiční oblasti, které se zaměřují na produkci černého čaje patří: Cejlon (Sri Lanka), Ásam, Darjeeling a Sikkim. Méně kvalitní čaje se pěstují v Keni.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com