

Ve staré dobré Anglii se rozšířilo pití čaje bleskovým tempem napříč všemi vrstvami společnosti. I ti nejchudší nádeníci toužili pít čaj jako aristokratická smetánka. Čaj byl bohužel příliš drahý, a tak se k němu přimíchávalo dubové listí nebo již vylouhované čajové lístky. Vznikly specializované firmy, jejichž podomní obchodníci vykupovali od střední třídy použitý čaj, který se po usušení prodával dál chudině.
Přestože se popíjení čaje stalo symbolem pravého britství, čaj se na ostrovech i v koloniích popíjel odlišným způsobem, než jinde. Mnoho slavných čajových značek vznikalo smícháním čaje z různých odrůd a plantáží Japonska, Cejlonu, Číny i Indie. Tyto směsi měly ve správném poměru unikátní chutě, Britové si je však zásadně vychutnávali ještě s mlékem a cukrem.

Kuriozitou osmnáctého a devatenáctého století byl modrý čaj, který vznikl přidáním různých chemikálií, například skalice modré. Takový čaj moc zdravý nebyl, ale v bílém porcelánu vypadal krásně. Mléko v modrém čaji fungovalo jako protijed, bez něho vás čekaly nepříjemné střevní potíže. Dnes si pod názvem modrý čaj můžete dopřát nápoj bez chemie. Uvaříte ho z nálevu klitorie ternatské. Zda jsou květy této rostliny afrodisiakem kvůli svému tvaru, kterému vděčí i za své jméno, to už si musí ověřit každý sám. V přírodní medicíně se však doporučuje při cukrovce, protože snižuje hladinu cukru v krvi a při nadváze, neboť potlačuje chuť k jídlu.
Na úbočích Himaláje se díky chladnému vzduchu, srážkám i zvláštní půdě daří nebývale chutné odrůdě čaje. Nejznámějším z vysokohorských čajů je ten z oblasti Darjeelingu, který se sklízí vícekrát do roka. První sklizně jsou více zelené, z druhých se dělá černý čaj. Tyto čaje nejsou příliš vhodné k archivování a brzy dojdou. Fajnšmekři proto každý rok netrpělivě čekají, až k nám do Evropy dorazí první várky a porovnávají nové chutě s těmi z předchozích let.

Čaj hodnotíme i podle vůně, a proto se u zelených i černých čajů můžete setkat s jejich ovoněnými variantami. Tradičně se používala třeba bergamotová silice, dnes je u spotřebních čajů běžné jejich chemické parfémování. Mnoho přírodních vůní se dodávalo i přimícháním květů mezi čajové lístky. Například u drahého jasmínového čaje se lístky jasmínu vloží mezi čaj a po nějaké době zase vyndají. Nálev je tak jen z čajových lístků, přestože voní jasmínem. Levnější varianty nechávají jasmín přimíchaný mezi lístky čaje, nejlevnější jsou pouze stříknuté parfémem, který rychle vyčichne.

Rčení „to není můj šálek čaje“ vyjadřuje, že něčemu nerozumíte, nebo se o to nezajímáte. Přišlo k nám z angličtiny a celkem rychle se ujalo. Každý se cítí silný v kramflecích někde jinde, ale když si zvyknete experimentovat s různými čaji, stane se z vás za chvíli znalec. Můžete proto po čase směle prohlásit, že vaším šálkem čaje je čaj.
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com