Znakování jako první forma komunikace s miminkem

Rozumět si beze slov

Každé dítě je individuální, proto i používání slov je kombinací jeho osobních preferencí, fyzických možností i aktuálních dovedností. Aby dítě mohlo začít mluvit, musí být již posílena mluvidla. První slova jsou navíc spíš opakující se slabiky. Komoleniny slov pokračují plynule dále ještě pár měsíců (a někdy i let). Dětské řeči často rozumí „jen“ rodiče, případně prarodiče, pokud hlídají dostatečně často.

Miminko si povětšinou vystačí s mimikou a ukazováním. Pokud jsou předměty v místnosti, máte ještě šanci zjistit, co má váš potomek na mysli. Jestliže však touží po něčem, co je jinde a nebo se vám zoufale snaží něco vysvětlit, dostáváte se pod celkem slušný tlak. Dle povahy dítěte máte pouze omezený počet pokusů uhádnout, co si přeje. Pak většinou následuje vzteklý pláč dítěte a stupňující se frustrace rodiče. Co když se tomu lze vyhnout?

Slova, ruce, tělo a fantazie

Jednou z variant, které můžete pro lepší pochopení potřeb svého dítěte zvolit je používání znakové řeči. Můžete použít mimiku, zvuk, ruce i celé tělo. Hlavní přísadou je fantazie. Používání znaků se většinou přirozeně vytratí v okamžiku, kdy dítě začne mluvit. Výhodou je, že citlivost k pohybům těla v dítěti zůstane. Bude tedy v dospělosti citlivější i na zprávy prostřednictvím neverbální komunikace.

Pokud jste na pochybách, zda je dítě schopno si znaky pamatovat, uvědomte si, že se naprosto přirozeně učí nápodobou. Mezi první znak, aniž byste jej za znak považovali je zvednutí rukou dítěte k matce, když chce do náruče. Jak na to přišlo? Uvědomte si, co dělá rodič, když dítě zvedá... Ano, dává ruce proti němu. Znak „pozor“ a nebo „tytyty“ snad není potřeba ani vysvětlovat a je chápán rychle všemi zúčastněnými. Stejně tak znaky pro „OK,“ „pšt“ či „stop.“

Jak na to

Začněte s jednoduchými věcmi, které vidíte kolem sebe a nebo, které opakovaně děláte. Vytvořte znaky jednoduché. Dítě má s koordinací pohybů často ještě  potíže. Nesnažte se o sofistikovanost, jde spíše o hravost. Přidáváme pár tipů:

• Jídlo - dlaní naznačte, že si něco dáte do pusy, můžete i poklepat na rty
• Pití - palcem naznačte, že pijete z lahvičky
• Kojení - poklepejte si rukou na prso
• Bolí bříško / ruka / hlava - hlaďte si bříško / ruku / hlavu ... a „kysele“ se u toho zatvařte
• Oblékání - pohlaďte si danou část těla (tričko - například oběma rukama hrudník, kalhoty - přejeďte si po stehnech, čepice - poklepejte na hlavu)
• Koupání - dělejte rukama pohyby, jako byste cákali / plácali do vody nebo pěstičkami jezděte po hrudníku, že se mydlíte
• Tlustý - nafoukněte tváře a rukama „jako byste“ drželi balón
• Hubený - vtáhněte tváře a držte vztyčený malíček před obličejem
• Loď - špičky prstů rukou spojte do špičky, dlaně od sebe a pohyb jako byste překonávali vlny
• Auto - naznačte řízení volantem
• Telefon - dejte si dlaň k uchu, nakloňte hlavu
• Poslouchej - ťukejte si ukazováčkem nebo prsty o ucho (loket směřuje dolů)
• Kočka - naznačte prsty vousky
• Ptáček - udělejte z prstů zobáček a nebo mávejte, jako byste letěli
• Jelen - udělejte parohy z rukou a roztažených prstů nad hlavou

Americkou metodou je pak projekt „Baby Signs“. Je třeba si však uvědomit, že byl vytvořen primárně pro malé děti v americkém prostředí. Ty se dávají do jeslí ve velmi malém věku a vychovatelky se s nimi potřebují dorozumět. Znaky jsou tedy pevně dané a neměnné. Nicméně je to rozhodně vhodný inspirativní materiál.

Zůstaňte otevření a hrajte si

Pokud se pro znakování rozhodnete, je dobré o tom informovat rodinu. Babičky mohou být lehce znervózněny, avšak často rychle pochopí, že to s miminem půjde lépe, když si vzájemně porozumí. Také nečekejte zázraky na počkání. Dítě si musí na tuto metodu chvilku přivykat (ostatně jako na většinu věcí). Některé znaky začne dělat rychle, jiné bude bojkotovat. Jakmile však objeví jejich „výhodnost,“ začne si je samo tvořit. Akceptujte jeho návrhy. Budete překvapeni, jak jsou děti pozorné a vystihnou podstatu. Například z dědečka s vousy se může stát pěstička u brady.