Výchova dětí je hodně o vybudování vzájemného vztahu a učení se jeden od druhého. Přesto je třeba nezapomenout, že pro své děti nejsme „kámoši“, ale určitá forma autority. Ukázat limity je pro obě strany velmi zdravé. Moderní nevýchova pracuje s pojmy jako ctít své dítě a pochopit jeho potřeby. To je v pořádku, ale někdy je pro dítě největším darem, že něco zkrátka nemůže nebo nedostane. Dítě není vládcem domácnosti, jak se v současné době bohužel často děje, ale jen její součástí.
Ať už vědomě či nevědomě, matka ukazuje dceři vzorce ženského chování. Právě dívky bývají matkou hodně ovlivněny, i když proti tomu mohou bojovat tím, že se budou snažit být pravým opakem. Pokud si vezmeme na pomoc epigenetiku (= obor, který zkoumá vliv vnějších podnětů i rodové paměti na naše geny), pak si dcera v sobě nese ženské poselství daného rodu. K tomu pak připojuje svůj příběh. Proto mohou být osudy sester tolik rozdílné.
Jste-li matkou, není váš úkol ohledně výchovy dcery zrovna lehký. Dcera vám zpravidla „nic nedaruje“ a na druhou stranu ani vy jí ne. Vaším úkolem je však jediné, ukázat jí, na co jste přišla vy sama a zároveň ji nechat udělat její vlastní chyby. A nebo nechat zopakovat ty vaše, ale po svém. Buďte jí nablízku, ale nedýchejte ji na záda. Co ji naučit?
Ať se nám to ženám poslouchá jak chce, k synům to máme tak nějak blíž. Umí to s námi a my jen těžko odoláváme. Zatímco u dcer se často zlobíme a jsme tvrdé, pro syny máme náruč přichystánu pořád. Jenže, abychom z chlapců vychovaly muže, je třeba ustoupit z přemíry péče a lásky, kterou bychom je nejraději zahrnuly. Samozřejmě se nebavíme o miminkách nebo malých dětech, ale chlapec od 7 let už pomalu pokukuje po tom klučičím světě a tam my ženy zatím nepatříme. Na co pamatovat při výchově?
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com