Umělé oplodnění. Šance na vlastní potomstvo

Umělé oplodnění. Šance na vlastní potomstvo

Když žena zatouží po dítěti, nic na světě ji nezastaví. Mateřská touha je silnější než cokoli jiného a pro úspěšné otěhotnění je tím pádem ochotna podstoupit téměř cokoli. A to i za cenu osobního nepohodlí, opakujících se frustrací a zklamání či různých zdravotních rizik. Ta s sebou přináší i metoda umělého oplodnění (IVF), kterou v posledních letech podstupuje stále více žen…

Jedním z těchto rizik je tzv. hyperstimulační ovariální syndrom (OHSS), který se může objevit u žen, které před umělým oplodněním absolvují hormonální stimulaci vaječníků. Reakcí na užívání hormonů mohou být bolesti břicha, nevolnost, zvracení, průjmy, zvětšení objemu v pase a pocit napětí v oblasti vaječníků, což platí pouze pro mírnější formu OHSS. Při těžším průběhu žena velmi rychle přibírá na váze (až tři kilogramy za den!), bolesti břicha jsou podstatně intenzivnější, objevuje se dechová nedostatečnost a silné závratě. V takovém případě bývá nezbytná hospitalizace. Vlivem vysokého množství umělých hormonů dochází také k zahuštění krve a zvýšenému nebezpečí tvorby krevních sraženin. Nemluvě o tom, že příjemná není ani samotná aplikace hormonů. Ne každý má zkrátka na to, aby se každý den bodal jehlou do břicha.

Umělé hormony versus rakovina prsu

To však není zdaleka jediná patálie. Pokud se ženě nepodaří díky umělému oplodnění otěhotnět, což není nijak výjimečný jev, opakuje celý cyklus znovu. Podle onkologů však může opakovaná hormonální stimulace vést k vyššímu riziku vzniku nádorového onemocnění. Při hormonální stimulaci dochází totiž nejen k vyplavení většího počtu vajíček, ale stimulovány jsou i nádorové buňky, které obsahují hormonální receptory a které celý tento proces podnítí k většímu růstu. Přestože se v tomto ohledu odborníci zatím zcela neshodují, mnozí z lékařů dnes stále častěji poukazují na souvislost mezi hormonální stimulací a rakovinou prsu.

Dlouhá cesta se spoustou překážek

Další komplikace spočívá v tom, že IVF je běh na dlouhou trať, což si, bohužel, většina párů, které tuto proceduru podstupují poprvé, neuvědomuje, nebo si tuto možnost jednoduše nepřipouští. Je to logické, všichni potenciální rodiče doufají, že se jim zadaří hned na první pokus. Zádrhel však může nastat už při samotném odběru vajíček, kdy sice mohou být odebrány folikuly („měchýřky“ vyplněné tekutinou, které obsahují vajíčko), ale ty jsou prázdné. Problém se může objevit i ve chvíli, kdy lékař provádí umělé oplodnění, při kterém – navzdory veškeré snaze – nedojde ke spojení vajíček a spermií, a dokonce i v momentě, kdy už je zdánlivě vyhráno, protože se podařilo odebrat i oplodnit vajíčka. Nezdaří se ovšem zahnízdění embrya... Netřeba dodávat, že podobné „přešlapy“ ženě (i jejímu partnerovi) psychicky nijak nedodají. Právě naopak.

Možnost mnohočetného těhotenství

U gravidity po IVF existuje také zvýšená pravděpodobnost mnohočetného těhotenství. Při přenosu dvou a více embryí dochází zhruba ve dvaceti procentech případů k těhotenství s dvojčaty, ve dvou procentech s trojčaty – v případě, že byla do dělohy přenesena tři embrya. Mnohočetné těhotenství je rizikovější pro matku i děti, hrozí předčasný porod a nedostatečný vývoj všech plodů. Což je také důvod, proč lékaři v případě, že se v děloze uchytí více než dvě embrya a vyvíjí se, doporučují tzv. redukci – snížení počtu embryí od 10. do 12. týdne těhotenství. Zda redukci podstoupit nebo ne, je výhradně na matce. Dlužno ale dodat, že takové rozhodnutí patří přirozeně k jedněm z nejtěžších, které ve svém životě žena musí udělat...

Nejčtenější

Mohlo by vás zajímat

instagram-svg c17d5218-e2fc-42ea-819e-539ea2e6c70d-svg Capa 1