Mé dítě není soutěživé

Ach ty pochvaly

Občas zaslechneme na hřištích věty typu: „Ty jsi ale šikovný.“ „Tobě to tak jde.“ Zdánlivě nevinné věty, které myslíme od srdce a upřímně, jenže v dětských uších mohou znít trošku jako závazek: „Aha, tohle se mámě líbí, takže takhle se to musí dělat.“ Často se pak vytratí přirozená tvořivost a vznikne touha udělat mamince/tatínkovi/babičce radost. A tady někde začíná začarovaný kruh udělat to hezky - dobře - nejlíp.

Když ono mu/jí to tak jde...

Otázku: „Není to škoda, že nechodí někam do kroužku, když mu/jí to tak jde?“ si pravděpodobně položí mnoho rodičů. Zároveň s tím rodiče často nejsou ani sami schopni potomka v jeho zálibě něčemu dalšímu naučit (ať se jedná o hudbu nebo městský parkur). Kroužky či osobní trenér jsou tedy vítanými pomocníky. Jen je potřeba vybrat takové, kde se skutečně jedná o rozvíjení talentu, nikoli jen drilování na závody či soutěže. Pokud dítě touhu soutěžit cítí, samozřejmě ho nechte. Tento impulz však musí vzejít od něj, nikoli od okolí (rodiče či trenér).

Nesoutěžím a basta

Důvody, proč dítě není soutěživé mohou být různé. Může se jednat o radost z pohybu nebo jakékoli jiné činnosti jako takové a dokazování si výsledků na soutěžích cítí jako obtěžující.

Může zde však hrát svou roli i nedostatečné sebevědomí. V tomto případě je dobré zjistit, zda potomka činnost baví a nebo se nám chce jen zavděčit. Oznámení ve stylu: „Všichni kluci v naší rodině umí fotbal,“ jedinci, který raději jezdí na kole nebo maluje zrovna nepomůže. Navzdory rodičovským představám může dítě cítit i strach, že ve světle úspěšnějších předků či sourozenců nebude mít šanci a bojuje tedy s vlastním nepřijetím (stačí aby to tak dítě cítilo bez ohledu na realitu).

Důvodem také může být přirozená nesmělost či strach ze selhání. V tomto případě je vhodné vytvořit bezpečné prostředí a umožnit dítěti jeho tempem zjistit, zda chce i soutěžit. Nechat dítě tzv. vyhrávat jeho sebedůvěru paradoxně neposílí, neboť setkání se s realitou bývá drastičtější (vytvořená bublina praskne a falešné jistoty se zhroutí, aniž by se objevily ty opravdové). Ujistěte dítě, že ho budete mít rádi i když nevyhraje. V tomto případě to podpoří právě  radost z vykonávané činnosti a nikoli jen vidina „dobrého“ výsledku.

Co je prohra?

Co je na druhé straně měřítka výhry? Prohra? Pakliže dítě ze sebe vydalo maximum, nejde o prohru, jen v ten daný moment byl někdo „lepší“. A nic to nevypovídá o tom, jak to bude příště. Pokud v dítěti udržíte zdravou touhu své dovednosti prohlubovat (navzdory umístění v tabulce), je šance, že dokáže i zdánlivě nemožné. V opačném případě na něj vytváříte tlak, který dříve nebo později může způsobit nějakou škodu (fyzickou nebo psychickou).

Jak dítě podpořit

1. Nechte ho objevovat.
2. Neprojektujte si své ambice skrze své dítě.
3. Přiznejte si, že na některé věci prostě neumíte a navíc třeba ani nechápete. Uvědomte si, že to není váš koníček, ale vašeho dítěte.
4. Buďte k dítěti upřímní. Vysvětlete dítěti své obavy, pokud se jedná o činnost, kde hrozí zranění jako např. horolezectví, jízda na motorkách, sjezdy na kolech...
5. Projevujte zájem. „Co tě dnes bavilo? “
6. Nenuťte ho do soutěží. Vždyť stačí, že vy víte, že je nejlepší!