Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Když se v rodině mluví více jazyky

Publikováno: 28.2.2019

Zdenka Jeníčková

redaktorka

Více o autorovi

Závidíte těm, kteří vyrůstali v prostředí, kde na ně rodiče odmalička mluvili každý jiným jazykem? Vždyť tito lidé vlastně získali zdarma znalosti, na které vy jste museli pracně dřít, stálo vás to spoustu času, úsilí a peněz a výsledek mnohdy nebyl nijak valný. Jak se ale říká, každá strana má dvě mince. Což platí také o zdánlivých výhodách vícejazyčných rodin. Někdy tento přístup totiž může nadělat víc škody než užitku...

Faktem je, že čím dřív se dítě začne učit cizí jazyk, tím lépe pro něj. Psychologové považují za nejideálnější období nejútlejší věk, kdy mozek ještě roste, což je zhruba do šesti let. V této době se děti učí velmi snadno a rychle a tento proces navíc vnímají spíš jako hru. Navíc jazyk vnímají hodně podobně jako hudbu, proto chytají i drobné odchylky ve výslovnosti a nemívají v budoucnu příliš velký přízvuk.

Využijte jeho potenciál

Nemluvě o tom, že učení se dalšímu jazyku rozvíjí i další intelektuální a duševní dovednosti. V mozku totiž existují centra pro jednotlivé činnosti, která vznikají v raném stadiu vývoje (zpravidla do tří let věku). Během učení se struktura mozku musí pozměnit, což jde mnohem snáz u malých dětí, než u dospělých, kteří mají mozek přece jen už poněkud „opotřebovanější“. Podle výsledků vědeckých studií se v mozku lidí perfektně ovládajících dva jazyky nachází dokonce více šedé hmoty (součást centrální nervové soustavy, která je nezbytná k rozvoji inteligence a udržení dobré paměti). Netřeba dodávat, že bilingvní výchova přispívá do budoucna také tomu, že si člověk udrží duševní svěžest po delší dobu.

Dejte mu čas, ať se rozmluví

Má to ale i své mouchy. Děti, které vyrůstají v rodině, kde se mluví dvěma (nebo více) jazyky, často začínají mluvit výrazně později, než jejich vrstevníci (běžně o dva roky). Než si v hlavě přeberou to, jak s nimi komunikuje maminka a jak si s nimi pro změnu povídá tatínek (případně jak spolu mluví oba rodiče), chvíli jim to trvá. Není divu, že některé rodiny podlehnou obavám, že je jejich dítě opožděné, nebo má například sklony k autismu. O to větší je pak překvapení, když se jejich ratolest nečekaně „rozbrebentí“ všemi jazyky. Stává se také, že si dítě schválně vymýšlí svůj vlastní jazyk nebo míchá všechny jazyky dohromady a vytváří tak prapodivnou hatmatilku. Případně odmítá komunikovat v některém z jazyků. Buď je na to příliš pohodlné, nebo se nechce odlišovat od svých kamarádů, kteří by ho mohli pokládat za „exota“.

Používejte vždy stejný jazyk

Celou situaci dítěti občas zkomplikují sami rodiče – například tím, že na něj mluví střídavě různým jazyky (maminka si s ním jednou povídá německy, podruhé česky, a stejně tak otec) nebo s ním mluví jedním jazykem, ale s ostatními lidmi zase jiným – často v dobře míněné snaze předat svému potomkovi nenásilně druhou řeč. Není divu, že dítě se pak cítí zmatené a může se stát i neurotickým (záměrnou bilingvní výchovu lze doporučit pouze rodičům, kteří cizí jazyk ovládají opravdu velmi dobře a jejich výslovnost a přízvuk se blíží kvalitám rodilého mluvčího, jedině tak se dítě naučí správně vyslovovat a intonovat).

Nikdy ho do ničeho nenuťte

V prostředí bilingvní rodiny by proto měla platit jasná pravidla:

  • Mluvte na dítě každý svou mateřštinou. Pokud rodiče jazyky mění, dítě má problém s výběrem správného slova v jedné z řečí a později začne vytvářet dvojjazyčné věty. Například ví, že existuje slovo „míč“ a „ball“, ale není schopno rozlišit, do které řeči jednotlivé výrazy patří.
  • Nesnažte se dítě neustále opravovat, když v některém z jazyků udělá chybu, nebo je zamíchá dohromady. Časem samo přijde na to, jak oba jazyky fungují. Takhle byste mu jen sráželi sebevědomí.
  • Nenuťte ho mluvit druhým jazykem, když to odmítá. Jak už bylo řečeno, někdy je to z toho důvodu, že nechce být odlišné, případně v tom mohou hrát roli nevyrovnané emoce k jednomu z rodičů. Netlačte na něj. S nechutí se jazyk stejně nenaučí.
  • Mluvte na dítě oběma jazyky už od narození, nenechávejte to na pozdější období s tím, aby se nejdřív pořádně naučilo jeden jazyk a pak teprve druhý.
  • Pokuste se vybrat školu, kde se učí oba jazyky, které vaše ratolest přirozeně vstřebává už od kolébky.

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)