Když rodiče milují až příliš...

Když rodiče milují až příliš...

Také patříte k těm, kteří jsou bytostně přesvědčeni, že dítě je středobod vesmíru, kolem kterého se točí všechno ostatní, a to i na úkor osobních potřeb vás nebo vašeho partnera? Většina takových rodičů často odůvodňuje svůj přístup tím, že lásky není nikdy dost (a dvojnásob to platí u dětí). Napadlo vás ale někdy, že právě možnost naučit se zodpovědnosti a samostatnosti a stanovení odpovídajících „mantinelů“ je pro vašeho potomka stejně důležité jako pohlazení, polibek či objetí?

Určitě znáte pojem „opičí láska“. Ten vznikl patrně z toho, že matky-opice s sebou stále nosí mláďata a nechtějí je pustit ze své náruče. Některé lidské matky se chovají stejně, mnohé z nich však, na rozdíl od těch opičích, chtějí děti udržet ve své blízkosti i v dospělém věku.

Nesvoboda versus anarchie

K tomu, aby se dítě (a později mladý člověk) mohlo správně vyvíjet, potřebuje určitou dávku svobody. Jedině tak získá potřebné zkušenosti a znalosti, díky kterým se pak bude snáze orientovat ve svém budoucím životě. Opičí láska mu takovou svobodu neposkytuje, nebo právě naopak – dává mu svobodu absolutní (ve smyslu „dělej si, co chceš, třeba mi skákej po hlavě, hlavně když bude po tvém“). Není divu, že takový postoj bere dítěti šanci zažít plný emoční rozvoj, který nutně potřebuje k tomu, aby se „ve světě neztratilo“. Naopak, v atmosféře „bez hranic“ vyrůstá človíček, který se jednou může cítit totálně ztracený a dezorientovaný.

Maximum pro „tvé dobro“

Na omluvu rodičů je třeba dodat, že své dítě nezahrnují touto nezdravou láskou záměrně, s cílem mu ublížit. Mnozí z nich tak činí s tím nejhlubším přesvědčením, že dělají to nejlepší, co mohou. Někteří dokonce mají pocit, že se pro své dítě obětují. V dané chvíli totiž nedokážou nahlédnout, jak moc jejich přehnaná péče dítěti škodí a na jaké problémy mu tím do budoucna zadělávají. Faktem ovšem je i to, že tento „čistý a naivní“ záměr nesdílejí všichni. Někteří zmíněný přístup volí zcela záměrně, a to z různých důvodů.

Sobecká náplast na samotu

Mají například strach z toho, že si jejich potomek neporadí sám v dnešním složitém světě plném nástrah, a proto raději ani „neriskují“ jeho samostatnost a mají tendenci ho neustále chránit. Jiní se obávají nařčení z toho, že jsou špatnými rodiči a snaží se dokázat nejen dítěti, ale i sobě a všem okolo, že pravdou je pravý opak. Že jsou starostliví, empatičtí, zodpovědní, zkrátka dokonalí, bez jediné chybičky. Další se dobrovolně ztotožnili s vizí „jsi celý můj život“, případně „žiju život svého dítěte“, které se pak ocitá v roli jakéhosi „poloboha“. Do této kategorie patří například rodiče, kteří se po ztrátě partnera upnou na svého potomka, do kterého projektují veškeré nenaplněné touhy. Mnozí to dělají i z toho důvodu, aby nezůstali sami (představa, že jejich syn/dcera odejde, založí si rodinu a bude žít svůj vlastní život, je pro ně nesnesitelná).

Cesta do úzkostí a nejistot

A co je výsledkem téhle manipulativní lásky? Mladý člověk, který nevěří ve své schopnosti, je nesamostatný a nejistý, trpí úzkostmi a fóbiemi, paradoxně není schopen prosadit své vlastní potřeby, jež považuje za sobecké (dosud naplňoval pouze přání a představy svých rodičů), který nedokáže sám sebe zhodnotit a ocenit a spoléhá se pouze na reakci zvenčí. Ale i člověk, který klidně až do čtyřicítky visí na krku svým rodičům, případně vyhledává partnery, na nichž si vytváří silnou závislost a nechává se jimi využívat. Jedním slovem – průšvih, který se ale v dospělém věku velmi těžko napravuje, nebo jen za cenu bolestivé sebereflexe, často spojené s psychoterapií, což bývá běh na hodně dlouhou trať.

Také láska má své hranice

A protože nejlepší ochranu před nemocí (kterou vztahová závislost bezesporu je) představuje prevence, je třeba včas nastavit pravidla hry, férová pro všechny zúčastněné. Takže i nadále buďte milujícími rodiči, kteří by za své dítě dýchali, pokud by to bylo třeba, ale najděte si také jinou životní náplň, soustřeďte se na sebe, budujte vztahy s přáteli, věnujte se svým koníčkům a užívejte si volný čas i bez dítěte (které to v pohodě přežije, na to vemte jed). Uvědomte si, že pokud chcete, aby vaše děti byly opravdu šťastné, je nezbytné podporovat je v jejich samostatnosti a schopnostech. A naučit je, že i láska má své hranice. Nejlépe tím, že je sami budete ve výchově respektovat.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Nejčtenější

Mohlo by vás zajímat

instagram-svg c17d5218-e2fc-42ea-819e-539ea2e6c70d-svg Capa 1