Koho vlastně můžeme označit slovem senior? Podle zákona o sociálních službách se do této kategorie řadí člověk starší 65 let, přičemž do osmdesátky jde o mladší a nad 80 let o starší seniory. Jako každý věk, má i ten seniorský svá specifika. Většina lidí v této době hodnotí a bilancuje a někteří si vůbec poprvé uvědomí svou křehkost, zranitelnost, své limity a jistou míru bezmoci, se kterou je třeba se smířit. To není vůbec lehké, právě naopak. Nemluvě o tom, že tím celá tahle anabáze teprve začíná…
Pomineme-li různé zdravotní trable a choroby, které jsou následkem změn probíhajících uvnitř stárnoucího organismu, lze bez nadsázky říct, že tou nejhorší nemocí stáří je samota. Mnoho seniorů například přijde o svého životního partnera, což je nesmírně traumatizující změna, která často vede k pocitu nenahraditelné ztráty, prázdnoty, samoty a opuštění. Není divu, že se někteří lidé s touto situací nedokáží smířit, nebo ji zkrátka neunesou (někdy může i urychlit jejich vlastní úmrtí). V celé řadě případů řádně nefunguje ani rodina. Jistě znáte ze svého okolí případy, kdy si děti, případně vnoučata vzpomenou na své (pra)rodiče pouze v den, kdy se vyplácí důchody.
Starší lidé se také velmi obtížně přizpůsobují životním změnám. Přestěhovat například seniora do jiného místa proto, aby byl po ruce mladým, může na první pohled vypadat jako dobrý nápad, ale pro starého člověka to ve finále může znamenat doslova katastrofu. Nenapravitelné vytržení z kořenů. Ani oblast citového života nezůstává beze změn. Staří lidé bývají více úzkostliví, plačtiví a emočně labilní. Ruku v ruce s tímto problémem jdou deprese, které jsou v téhle věkové kategorii velmi běžným jevem. Bohužel, tyto psychické změny jsou často nesrozumitelné pro jejich blízké, kteří mnohdy ani nemají dost času a trpělivosti, aby seniory vyslechli.
Přitom je to velmi prosté. Každý člověk, a senior dvojnásob, má v životě několik základních potřeb: jistoty a bezpečí, důvěry a stability, lásky a sounáležitosti (milovat a být milován), sociální integrace (přání někam patřit), uznání, ocenění a sebeúcty, ale také kognitivní potřeby (touha poznávat, vědět, rozumět, orientovat se v něčem) a potřeby estetické, které se mohou projevovat různým způsobem (upraveným zevnějškem, příjemným prostředím, ve kterém dotyčný žije, návštěvou výstav a koncertů nebo i vlastní kreativní činností). V neposlední řadě má starý člověk potřebu seberealizace, přestože to mnoha mladším lidem může připadat jako zbytečnost (proč by si měl osmdesátník ještě něco dokazovat?). Tato potřeba je však úzce spojena s naší spiritualitou – hledáním sebe sama a smyslu života. A mizí až v okamžiku naší smrti.
Faktem je, že každý jsme jiný. Jinak se díváme na svět, různě čelíme nastalým problémům, máme odlišnou životosprávu. Mladší senioři mají navíc výhodu v tom, že se mohou aktivně zapojit do řady různých činností, na které už jejich starším vrstevníkům nestačí dech. Nikdy ale není vše ztraceno, pokud člověku zbývá ještě aspoň špetka chuti a motivace. Existují organizace, na které se lze obrátit s prosbou o pomoc, či odbornou konzultaci, případně se zapojit do některé z nabízených volnočasových aktivit. Protože na to, radovat se ze života, není nikdy, opravdu nikdy pozdě.
Život 90 – občanské sdružení s pestrou nabídkou aktivit pro seniory, www.zivot90.cz
První krok – občanské sdružení, které vytváří internetové informační centrum pomůcek a informací pro seniory a občany se zdravotním postižením, www.prvnikrok.cz
Asociace univerzit třetího věku – sdružení institucí, které nabízejí a provozují vzdělávací aktivity na úrovni vysokoškolského vzdělávání, určené občanům České republiky v důchodovém věku, www.au3v.cz
Anděl na drátě – asistenční tísňová péče, linka a poradna pro seniory, pomáhá rodičům, prarodičům, samostatně žijícím seniorům či komukoliv jinému, jehož stav vyžaduje dohledovou službu 24 hodin denně, www.andelnadrate.cz
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com