Ten, co nikdy nepřijde včas!

Nestíhám

Říká se „Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.“ Jenže i přes obecně známé rčení je nemálo z nás, kterým ranní scénka bude připadat jako z jejich vlastního života. Je-li tomu tak, zkuste si odpovědět, zda se vám to děje bez ohledu na to, kam se chystáte a je-li to u vás běžným pravidlem. Pokud se vám to stává jen občas, zas takový problém to není. Většinou nás pocity studu, že jste nestihli přijít na schůzku včas od podobných situací spíše odradí. U těch pravidelných opožďovačů to bude otázka změny návyků. Co vás například pokaždé zdrží před odchodem z práce a jak tomu můžete zamezit?

Režim pozpátku

Jak tedy na to? Přínosné je zkusit si sepsat jednotlivé činnosti a jak dlouho vám trvají. Někdy máme totiž trochu nereálnou představu o tom, kolik nám nějaká práce zabere času a jak rychle se dostaneme z bodu A do bodu B. Nechejte si rezervu a udělejte si takový malý „rozvrh“.

Malý trik - udělejte si rozvrh pozpátku. Začněte hodinou, kdy tam máte být a postupujte zpětně podle činností. Díky tomu odhadnete i čas, kdy vyrazit. Pokud už nastane situace, že musíte čekat třeba na zastávce autobusu, zkuste ten čas nějak využít a nerozčilovat se nad tím, co stejně neovlivníte. Existuje mnoho vzdělávacích aplikací do mobilů či tabletů (ať se jedná o jazyky, rostliny, ptáky či „pouze“ elektronickou čtečku knih). Nejen že se rozptýlíte, ale navíc se něco i naučíte.

Chronický opožďovač

Jste-li ale ten typ, který chodí pozdě v podstatě pokaždé, ať už jdete na rande, pracovní schůzku nebo rodinnou večeři, upřímně si zodpovězte otázku – jak mi je, když mám zpoždění?

Jsou lidé, kteří si tlak a stres užívají, resp. ho potřebují k tomu, aby byli výkonní. Možná je bičuje k lepším výsledkům, možná jim dává pocit důležitosti a zaměstnanosti. Někdo možná jen nedbá pravidel a dává to najevo svým pozdním příchodem, někdy je skutečně na vině přemíra nezdravého sebevědomí. Někdo jiný zase nesnáší čekání a ze strachu, že dorazí jako první, raději na sraz doběhne jako úplně poslední. Zkrátka příčin pravidelného zpoždění je mnoho, jejich uvědomění vám může pomoci se zpožděním něco začít dělat. Kromě uvědomění pomůže i vcítění se do kůže čekajícího.

Bohužel současné elektronické vymoženosti tomuto způsobu chování spíše nahrávají. Rychlou zprávou nebo zavoláním má zpozdilec pocit, že je vyřízeno.

A co na to čekající?

Chronickou nedochvilností dost často trpí především opozdilcovo okolí. Pokud jste v pozici, kdy máte takového člověka ve své rodině, mezi kamarády či v pracovním kolektivu, výčitky (klidné i ty plamenné) u něj nic nespraví. On svůj zpožděný čas jako chybu nevnímá. Spíše, než výčitky tak pomůže snaha odhalení důvodů jeho zpoždění, vzájemné sdílení a případně sestavení nějakého harmonogramu, který bude snesitelným a přijatelným pro všechny. V pracovním kolektivu, kde to zasahuje i ostatní spolupracovníky je vhodné zvolit i nějaký „trestný“ režim. A to třeba ve formě pozvánky ostatních na sklenku dobrého červeného vína.