

Ten pocit zná nejedna z nás. Mladší vás předběhnou, prodavačka se tváří, jako byste ji obtěžovala, a vy si jen povzdechnete, kam se poděla stará dobrá slušnost. Je snadné propadnout pocitu, že laskavost je přežitek a ve světě ostrých loktů nemá místo. Opak je ale pravdou. Právě v této životní etapě se laskavost stává vaší tajnou zbraní.
Nejde o naivní snílkovství, ale o praktickou strategii pro vlastní duševní zdraví. Když se rozhodnete být tou, která se usměje na unavenou úřednici nebo podrží dveře mamince s kočárkem, neměníte jen jejich den. Měníte především chemii ve vlastním mozku.
Není to jen pocit. Studie opakovaně potvrzují, že laskavé chování a pomoc druhým aktivují v mozku centra odměny a potěšení. Výsledkem je vyplavení hormonů, jako je serotonin a oxytocin, které přímo souvisejí s pocity štěstí, důvěry a sounáležitosti. Ne náhodou se laskavým lidem často lépe daří zvládat stres a mají pevnější imunitu.
Výzkumy z posledních let ukazují, že už po jednom týdnu vědomého konání dobrých skutků dochází ke změřitelnému nárůstu pocitu štěstí. Je přitom jedno, jestli pomůžete někomu blízkému, nebo úplně cizímu člověku na ulici. Přínos pro vaši psychiku je podobný.
Nemusíte hned zakládat charitu. Kouzlo laskavosti spočívá v maličkostech, které se mohou stát každodenním zvykem. Místo strohého seznamu úkolů si představte konkrétní situace. U vína s kamarádkou jí upřímně řekněte, co na ní obdivujete. Místo stěžování si na frontu u lékaře prohoďte pár vlídných slov se spolusedící.
Pokud hledáte hlubší naplnění, třeba když děti vylétly z hnízda nebo se blíží konec pracovní kariéry, zvažte dobrovolnictví. Studie zaměřená na dospělé ve věku 55 až 79 let potvrdila, že pravidelná dobrovolnická činnost výrazně zlepšuje psychickou pohodu, dává životu smysl, posiluje odolnost a zahání pocity osamělosti, jak uvádí studie publikovaná v časopise The Journals of Gerontology.
Možná je pro vás snazší pomoci celému světu než odpustit si jednu malou chybu. Jsme generace vychovaná k výkonu a sebekritice. Jenže neustálý vnitřní kritik je zdrojem úzkosti a vyčerpání. Zvláště u žen ve středním věku je prokázáno, že nízká míra sebelaskavosti souvisí s úzkostí ze stárnutí.
Učit se sebelaskavosti znamená přijmout, že nejste dokonalá. Znamená to dopřát si odpočinek, když jste unavená, a ne se za to trestat. Pochválit se za uvařenou večeři stejně, jako byste pochválila kamarádku. Sebelaskavost není sobectví, je to nutná péče o vlastní duševní zdroje. Bez ní se totiž studnice, ze které chcete dávat ostatním, brzy vyčerpá.
Tento článek má pouze informativní charakter a nenahrazuje rady lékaře či psychoterapeuta.