S kým to vlastně žiju? Intenzivní prozření v době karantény

Koronavirové infekce a vztahy

Nouzový stav donutil mnohé být spolu. Pro některé šlo o situaci, na kterou nebyli zvyklí a tzv. „ponorka“ mezi partnery byla jen logickým vyústěním této nezvyklé situace. Podle statistik je již v Číně pozorován nástup rozvodů. Jako hlavní důvod odborníci vidí stres prožívaný v důsledku sociální izolace, obav o zdraví a obav z existenčních a finančních problémů. Během nouzového stavu byli partneři donuceni trávit všechen čas spolu, aniž by chtěli, a aniž by na to byli zvyklí. Ti, kteří byli zvyklí trávit celý den odděleně, se museli naučit žít spolu a měli šanci se s tím, s kým se vlastně míjeli, dobře poznat. Některým tak mohlo dojít, že svého partnera vlastně vůbec neznají a rozvod či rozchod pro ně byl jediné řešení.

Ponorka ve vztahu

Co si představit pod pojmem „ponorka“, není třeba vysvětlovat. Jde o situaci, kdy nám partner či partnerka zkrátka leze na nervy. A co nám na druhém nejvíc vadí? Všechno! Dokonce i to, jak v noci dýchá. To, co se nám dřív zdálo roztomilé, nás teď neskutečně vytáčí a stále častěji objevujeme nové a nové věci, které nám vadí a kterých jsme si dřív vůbec nevšimli. Během karantény se tak v mnoha rodinách zvýšil počet konfliktů. Mezi častá témata hádek patřili okolnosti týkající se nedostatku financí, práce z domova či domácího vzdělávání, ale i úplných banalit. Pohádat se totiž lze (po několika dnech strávených společně na několika metrech čtverečních) úplně kvůli všemu. Třeba kvůli chrápání, nepořádnosti či celodennímu sledování televize.

Rozčarování z partnera

Během karantény tak mnozí měli dostatek času na přemýšlení i o svém partnerském či manželském soužití. To, co nám na druhém vadí, jsme si díky běžným povinnostem neměli čas uvědomovat, natož o tom přemýšlet. Mnozí si tak mohli uvědomit rozčarování z partnera, které si dosud nechtěli nebo nemohli připustit. Negativní pocity, které v nás ono rozčarování probudilo, mohly vést až ke krizi, ve které může hrát hlavní roli vědomí, že s tím druhým už nemůžeme být. Jsme-li impulsivní a máme-li tendence ke zkratkovitému jednání, můžeme pak situaci vnímat jako bezvýchodnou a rozhodneme se vztah ukončit.

Nejvíce ohrožení

Ponorková nemoc nás ale může potkat kdykoliv, třeba na společné dovolené. Ponorková nemoc potkává především ty, kteří tráví příliš mnoho času spolu a nemají žádné přátele ani koníčky. I když zpočátku společně trávené chvíle mohou být fajn, je důležité, aby si každý z partnerů zachoval svou vlastní autonomii.

Jak dál?

Ponorková nemoc může potkat manžele po dvaceti, ale i po dvou letech. V extrémních podmínkách může potkat každého. Manželství, kde je každý den zalitý sluncem, neexistuje. Je důležité si uvědomit, že nouzový stav představoval extrémní nápor na psychiku a v důsledku stresu jsme také jednali. Cítíme-li, že ponorková nemoc se na našem vztahu podepsala, je důležité situaci řešit. Jak?

• Sdílejte své pocity s partnerem. Ale citlivě, aby partner nemyslel, že chcete vztah ukončit, protože o něj nestojíte.
• Promluvte si o vašich neshodách a zkuste se zmínit, jestli důvodem není právě to, že všechen čas trávíte spolu.
• Možná, že budete překvapeni, protože partner může pociťovat to samé jako vy, jen se obával o svých pocitech otevřeně hovořit.
• Obviňování nikam nevede. Do dané situace jste se dostali zásluhou vás obou.
• Vyčleňte si oba dva čas, který budete trávit bez partnera.
• Obnovte styky se starými přáteli či příbuznými.
• Vraťte se ke koníčkům a zájmům, které vám dříve dělaly radost.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com