Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Prokrastinace není jen lenost. Jak na ni?

Publikováno: 6.2.2020
Prokrastinace není jen lenost. Jak na ni?

Petr Žítek

Redaktor

Více o autorovi

O prokrastinaci poslední roky vychází knihy, točí se pořady i rozhovory a píší články. Přesto ji mnoho lidí vnímá pouze jako vznešenější název pro lenost. Je tomu opravdu tak? Víte, čím se liší prokrastinace a lenost liší?

Lenost není prokrastinace

Nejprve je třeba oba pojmy odlišit. Ačkoliv mají něco společného, je tu i zásadní rozdíl. Jejich společným rysem je pravidelné odkládání práce nebo neplnění úkolů v termínu. Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že zatímco u lenosti aktérovi zas až tolik nevadí, že danou činnost zrovna teď nedělá, člověk, který prokrastinuje, neděláním trpí.

Co je to prokrastinace?

Prokrastinace je tedy neschopnost s něčím začít, udělat nějaký důležitý krok, ačkoliv se o to člověk všemožně snaží. Čím to je? K vysvětlení je třeba ukázat další rozdíl mezi leností a prokrastinací. Lenost se obvykle týká nepodstatných věcí. Když nevynesu koš, nevyluxuji, neumyju nádobí, nejspíš ani nikoho nenapadne, že jde o prokrastinaci. Je to jednoznačně lenost. Prokrastinace naopak týká úkolů, které jsou podstatné. Prokrastinujeme před učením na zkoušku, před přípravou na důležitou poradu nebo před vykonáním důležitého úkolu. V čem se tyto situace liší? V druhém případě je v sázce často zásadní selhání nebo úspěch. Rozdílem mezi leností a prokrastinací je tedy strach ze selhání. Jak prokrastinaci překonat?

Konec prokrastinace

Prokrastinaci tedy spouští strach ze selhání, s kterým je obvykle spojené nízké sebevědomí. Člověk se zpravidla bojí, že když neuspěje, nebude žít šťastný život nebo se mu třeba druzí vysmějí. Zaváhání před činností pak dává prostor dalším pochybnostem o budoucnosti a o sobě, čím se dál snižuje šance, že opravdu začneme. Je to začarovaný kruh. Jak z něj ven?

  1. Nejprve je nutné prolomit tento kruh. Nejlepší je dát si alespoň nějaký aktivní oddych, popřípadě čímkoliv jiným zaměstnat pochybující mysl. Tím se uvolní sevření často i ochromujícího strachu.
  2. Dále je dobré si strach přiznat.
  3. Poté pomůže zodpovědět si, co nám vlastně reálně hrozí. Obvykle totiž o nic životně důležitého nejde.
  4. Pokud jsou však následky vážné, je lepší se zaměřit na přínos úspěchu. Tím získáme motivaci.
  5. Strach je ale i dobrým učitelem. Říká nám, na čem můžeme ještě zapracovat.
  6. Rozhodně pak nezapomeňte na přátele a minulé úspěch. Oboje vám může navrátit rovnováhu, vrátit ztracené a pošramocené sebevědomí.
  7. Nakonec je dobré si uvědomit, že je tohle běžná životní situace. Prokrastinace není tragédie.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)