Nejprve je třeba oba pojmy odlišit. Ačkoliv mají něco společného, je tu i zásadní rozdíl. Jejich společným rysem je pravidelné odkládání práce nebo neplnění úkolů v termínu. Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že zatímco u lenosti aktérovi zas až tolik nevadí, že danou činnost zrovna teď nedělá, člověk, který prokrastinuje, neděláním trpí.
Prokrastinace je tedy neschopnost s něčím začít, udělat nějaký důležitý krok, ačkoliv se o to člověk všemožně snaží. Čím to je? K vysvětlení je třeba ukázat další rozdíl mezi leností a prokrastinací. Lenost se obvykle týká nepodstatných věcí. Když nevynesu koš, nevyluxuji, neumyju nádobí, nejspíš ani nikoho nenapadne, že jde o prokrastinaci. Je to jednoznačně lenost. Prokrastinace naopak týká úkolů, které jsou podstatné. Prokrastinujeme před učením na zkoušku, před přípravou na důležitou poradu nebo před vykonáním důležitého úkolu. V čem se tyto situace liší? V druhém případě je v sázce často zásadní selhání nebo úspěch. Rozdílem mezi leností a prokrastinací je tedy strach ze selhání. Jak prokrastinaci překonat?
Prokrastinaci tedy spouští strach ze selhání, s kterým je obvykle spojené nízké sebevědomí. Člověk se zpravidla bojí, že když neuspěje, nebude žít šťastný život nebo se mu třeba druzí vysmějí. Zaváhání před činností pak dává prostor dalším pochybnostem o budoucnosti a o sobě, čím se dál snižuje šance, že opravdu začneme. Je to začarovaný kruh. Jak z něj ven?
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com