Když láska nezná meze. Je polyamorie jen "módním" trendem?

Polyamorie

První hnutí The Polyamory Society vzniklo v roce 1996 v USA a odtud se rozšířilo do celého světa. V Čechách začala být polyamorie známá a mediálně diskutována až díky několika známým osobnostem, které se k ní veřejně přihlásili. A protože jde o značně kontroverzní téma, není divu, že má jak své zapálené zastánce, tak i odpůrce. Zatímco jedni vidí v polyamorii pouhý módní trend, jiní jsou přesvědčeni, že právě tohle je cesta k ideálnímu soužití.

Tolerance především

Za polyamorii je považován nemonogamní vztah, kde hlavní roli hraje tolerance a přijetí. Základem takového vztahu je akceptace dalších mileneckých paralelních vztahů, ve kterých nejde primárně o sexuální uspokojení, ale o lásku. Podle stoupenců tohoto, chcete-li hnutí či životního stylu, však nejde v žádném případě o nevěru, protože všichni zúčastnění o svých dalších partnerech ví a tolerují je. Polyamorie je trvalý životní postoj, a proto je důležité neplést si ji s nevěrou.

Věrnost a komunikace na prvním místě

Užívat si sex kdykoliv a s kýmkoliv nemá s polyamorií nic společného. I když se to mnohým bude zdát zvláštní, v polyamorii je základní hodnotou věrnost. Ta je ale dávána do souvislosti nejen se sexuální oddaností, ale také se schopností akceptovat pravidla vztahu. Pokud si chce tedy někdo užívat nezávazných sexuálních radovánek, musí na takový vztah zapomenout. Základem každého partnerského vztahu je komunikace, což u polyamoriků platí dvojnásob. Model takového vztahu není přesně definován, a proto je na partnerech, jak se domluví, resp. jaká pravidla si pro svůj vztah stanoví. Není třeba zdůrazňovat, jak těžké je domluvit se s jedním partnerem, a což teprve, je-li ve vztahu partnerů víc. Komunikace je pro polyamorii naprosto stěžejním tématem.

Polyamorie versus monogamie

Možná si právě vy říkáte, že byste v takovém vztahu žít nemohli. To je zcela v pořádku, protože polyamorie není pro každého. Nejen, že je nutné být schopen se dělit o lásku druhého a druhých, ale je třeba se často veřejně k polyamorii přihlásit, a být tak společností odsouzen. Polyamorie není podle většinové společnosti člověku přirozená, a proto je odsuzována. Na druhou stranu je třeba uvést, že ani monogamie není podle odborníků pro člověka přirozená. Podle mnoha studií je monogamie preferovaná zejména díky nesporným zdravotním a socioekonomickým benefitům. Podle některých dokonce monogamie vznikla jako reakce na ochranu před sexuálně přenosnými chorobami. A právě zdravotní rizika jsou spojena s vyšším počtem partnerů v polyamorním vztahu. Někteří také poukazují na psychický vývoj dětí vyrůstajících v rodině polyamoriků a možnou nápodobu rodičovských vzorů v dospělosti. Kritiků i těch, kteří na polyamorii nedají dopustit je mnoho.

Polyamorie není pro každého

Je zcela přirozené, že nás v průběhu života přitahují i jiní partneři a záleží jen na nás, jak s tím naložíme. Budeme věrní a řekneme rezolutní ne, budeme nevěrní a čekat, kdy se nevěra provalí, nebo dáme šanci polyamorii? Ačkoliv se většina z nás jistě bude řadit mezi odpůrce polyamorních vztahů, podle těch, kteří je praktikují, má polyamorie své výhody. Největší výhodou je údajně množství lásky, které člověk dostává. Pokud lásku člověk přijímá od více partnerů, stává se tak milovanějším, a tudíž šťastnějším, než pokud je hluboce milován jen jedním partnerem. Ačkoliv to jistou logiku má, ne každý ale po takovém množství lásky touží a dá raději přednost hlubokému vztahu s jedním milujícím člověkem.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com