Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Když krása „překáží“

Publikováno: 29.4.2020
Když krása „překáží“

Karel Duda

Redaktor

Více o autorovi

Osobně jsem nikdy nepatřil mezi typické krasavce, a když už jsem se někomu začal líbit, málokdy to bylo napoprvé. Jsem ten, co se začíná líbit nejdřív napotřetí a co zalézá pod nehty až po opravdu delším čase. Jak to mají ale ti, kteří se líbí hned, intenzivně a všem!?

Muži typu Achilles

Pokud jde o krásné muže, může se přihodit, že krása trochu spolupracuje s egem. Ego lze hladit, konejšit i povzbuzovat. S krásou žijí hezcí muži od dětství, protože s ní vyrůstali a nevyhráli ji až letos v tombole. Teprve až nějaké případné rány osudu dají takovým mužům nazřít realitu a ukáží jim, že život není jen o tom být hezký. Ego tak může následně splasknout, nebo se alespoň ufoukne. Stejně mám pocit, že muži svou krásu tolik neprožívají a mnohdy je k veliké škodě vyvážena absencí projevující se verbálně. Ženám ale imponuje nejen vzhled, ale i humor, šarm, či inteligence. Někdy je zárukou „kvality“ třeba i společenské postavení, občas demonstrující jistou záruku, že o případné potomky bude postaráno. V neposlední řadě musíme zmínit i finanční stabilitu, která rovněž nese prvky své atraktivity.  

Ženy typu Afrodita

Co se týče dívek a žen, může to mít podobné příznaky. Pokud se jedná o extrémní krásu, kterou ale nelze prokazatelně uznat jako kolektivně objektivní, může mít nos tzv. nahoru, být méně či více namyšlená, mohla absolvovat i několik soutěží krásy a její vzhled je pro ni důležitý natolik, že jím dává pocit obrovské nadřazenosti vůči svému ponižovanému okolí. Pocit výjimečnosti v ní mohl vybudovat třeba jeden z rodičů. Veškerá pozornost se upřela na krásu. Ta se tak stala jejím hlavním, mnohdy bohužel jediným atributem.

Pak jsou tu ale ty, které se líbí rovněž všem, ale nesou v sobě nejen silnou inteligenci, ale i pokoru, slušnost, skromnost, zranitelnost a prostě takové ženy jsou viděny jako drahokam, ano, mnou, a svůj pocit nikomu nevnucuji. Ty první se dokáží dost dobře ubránit samy. Jsou silné, arogantní a mají lokty tvrdší než chlap. Ty druhé, jsou kolikrát krásné až na druhý pohled, nebo v sobě nesou tak silné charisma, že naprosto přehluší jejich vzhled. Duše prostě prosakuje ven a září.

„Krasavice inteligentní…“

Žen je naštěstí tolik typů, že si vybere opravdu každý. Ale pokud nechci odbočit od tématu, musím zmínit onu skutečnost, kdy je krása na obtíž. Chci opominout všechny ženy obecně a vypíchnout právě ty, které jsou sice překrásné, ale k tomu křehké, zranitelné a za svůj „dar“, nazíráno naším úhlem pohledu, jsou odsouzeny k trvalému zájmu mužů. Je to jako být celebritou proti své vůli. Pokud je taková žena navíc introvert, musí to být pro ni hotové peklo, kterému nejde uniknout nikdy a nikde. A tak svou krásu berou ony samy mnohdy jako „prokletí“.

Magnetismus a napnelismus

Musím přiznat, že mě krása žen opravdu poutá, ale jen tam, kde se v očích leskne pokora. Navíc na krásné ženy nahlížím „jen“ jako na mistrovská díla přírody, ale doma bych mít Moneta asi nechtěl. Možná i proto, že už jsem tuto zkušenost prodělal. Když pominu stres z toho, že vám ho někdo ukradne, že na něj každý zírá i když je muzeum už dávno zavřené a všechno to okolo, tyto dívky jsou v duši krásné, však jejich tělo a mysl jsou vyčerpané, zraněné a nedůvěřivé.

„Jsi fakt krásná!“

Jsou totiž těmi, co chce „každý“. A vím, že to není nic příjemného. Neustálý zájem a obdiv mužů a nenávist od méně krásných žen. To všechno jsou celoživotně vyčerpávající stresory. Dívky krásné a citlivé jsou více než alergické na všechny prvoplánové řeči o kráse, které slýchají tak často, že v nich vyvolávají pomalu dávicí reflex. Ten my obyčejní smrtelníci máme třeba jen z mlékové polévky, či ležérně plujícího škraloupu na kakau.

Duše, jednoduše…

… je právě tím místem, které je na těchto ženách a dívkách tím nejkouzelnějším a nejpřitažlivějším. Je však těžké se k nim dostat a získat jejich důvěru.

Pokud člověku není dána příležitost v podobě nějakého náhodného setkání nebo situace, kde se nevyhneme vzájemné konverzaci, je lepší to nechat být. Zájem takové bytosti si rozhodně nelze vyzírat, naopak. Nechat vše plynout v příjemné přirozenosti a nahlížet skrze oči přímo do duše. Ta už pak případně umí najít vhodná slova otevírající bránu naděje.

Krása duše a pokora jsou opojné jako ambrosie. A co je na tom všem nejkrásnější? Že každá žena je krásná, pro někoho dokonce ta nejkrásnější na celém světě, a že na každé ženě jsou „věci“ hodné obdivu, je pravdou největší. My muži však nenaléhejme, když není vidět zájmu. „Ne“ totiž neznamená snažit se více. I když!?

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)