Jak zvládnout ztrátu miminka

Postinterrupční syndrom

Za umělým ukončením těhotenství se může skrývat mnoho důvodů: nepříznivá životní a finanční situace, nízký věk matky, ale také zdravotní důvody. Pocity viny a selhání prožívají nejen ty ženy, které o miminko přišly samovolně, ale i ty, které ukončily těhotenství uměle. Interrupce je velmi náročnou životní situací nejen po stránce fyzické, ale také psychické. Psychické projevy plné bolesti a smutku, které se po prodělaném potratu mohou objevit, jsou souhrnně označovány jako postinterrupční či také postabortivní syndrom.

Faktory ovlivňující vznik postinterrupčního syndromu

Každá žena prožívá umělé ukončení těhotenství jinak. Postinterrupční syndrom se tak může objevit jak u velmi mladých a bezdětných žen, tak u žen, které již děti mají. Častěji se s ním však setkávají ženy, které podstoupily ukončení těhotenství v pozdější fázi, zejména ze zdravotních důvodů. V čím vyšším stupni je těhotenství ukončeno, tím hůře žena situaci prožívá, protože k miminku již měla vytvořené pouto a ztráta tak může být mnohem bolestnější než na samém počátku těhotenství. Ve vztahu k umělému přerušení těhotenství ale hraje roli nejen vztah k dítěti, ale také celkový postoj k interrupcím a víra. Ženy, které jsou silně věřící, budou interrupci častěji odmítat, na rozdíl od žen, které k ní mají spíše neutrální postoj.

Projevy postinterrupčního syndromu jsou různé

Postinterrupční syndrom může ženy trápit poměrně dlouho poté, co zákrok podstoupily. Některé ženy se po přerušení těhotenství mohou vyhýbat nejen těhotným ženám, ale také malým dětem. Vše, co s těhotenstvím souvisí, může probouzet řadu bolestných vzpomínek. Mezi časté projevy syndromu patří pocity viny, které někdy bývají svalovány na okolí, které ženu k zákroku „donutilo“. Pokud se žena rozhodne uměle přerušit těhotenství, mělo by to být především její svobodné rozhodnutí. Ženy mohou mít problémy se spánkem, noční můry, deprese, úzkosti, poruchy nálad s výbuchy pláče, potíže v sexuální oblasti, ale také nadměrné užívání alkoholu, drog a sebevražedné myšlenky by pak ženu měly vést k návštěvě odborníka.

Otěhotnění jako řešení

Některé ženy, které utrpěly ztrátu miminka, se mohou pokusit situaci vyřešit také dalším těhotenstvím. Některé se naopak otěhotnění brání v obavě z další možné ztráty a selhání, zejména pokud šlo o samovolný potrat. Po umělém přerušení těhotenství neexistuje žádná univerzální rada, kdy znovu otěhotnět. Každá žena vycítí, zda je připravená na nové těhotenství, samozřejmě nejlépe po dohodě s gynekologem, aby se předešlo případným zdravotním komplikacím, které ke ztrátě miminka vedly.

Smutek je normální

Ne vždy se u žen po umělém přerušení těhotenství jedná o postinterrupční syndrom. Pocity viny a smutku jsou v této situaci naprosto normální, obvykle po nějaké době odezní. Důležité je, aby žena měla o své prožívané bolesti s kým mluvit. „Vrbou“ může být kdokoliv, ke komu má žena blízko, např. manžel, kamarádka, matka. Ženy se ale mohou obávat možné bagatelizace ze strany svého okolí, a tak se mohou uzavírat do sebe. Není-li v blízkém okolí nikdo, komu by se žena chtěla svěřit, je vhodné obrátit se na psychologa. Vyrovnat se s pocity viny, přijmout ztrátu dítěte a překonat bolest je pro ženu velmi důležité téma. Pozornost je pak důležité zaměřit na budoucnost a na to, co pozitivního ženu v životě čeká.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com