Jak mluvit s dětmi o smrti

Chápání smrti u dětí

S tématem smrti se dítě setkává již ve velmi útlém věku. Díky pohádkám jsou děti se smrtí seznámeny, ale ve věku kolem čtyř let nejsou schopny pochopit její pravý význam. Děti nechápou nevratnost smrti, ale vnímají ji jako něco, co lze zvrátit, např. pomocí živé vody či jiného kouzla. Předškoláci se tak o téma smrti příliš nezajímají a vnímají smrt jako běžnou součást lidského bytí. Změna však nastává kolem osmého a devátého roku, kdy se děti k tématu smrti opět vracejí a začnou klást rodičům otázky. Kolem puberty je téma smrti řešeno zejména ve skupině vrstevníků, kdy děti již plně chápou, že smrt je definitivní a konečná.

Smrt není tabu

Rodiče bývají otázkami smrti často zaskočeni a neví, jak reagovat. Někteří dají dítěti najevo, že téma smrti je nevhodné a do dětského světa nepatří. Dítě se sice ptát přestane, nicméně smrt ho zajímat nepřestane. Nedostatek informací pak může v dítěti vzbuzovat obavy a úzkost. Rodiče by proto měli o smrti s dětmi mluvit, avšak citlivě a s ohledem na věk. Dítě by mělo vědět, že rodiče jsou ti, se kterými může mluvit o všem. Jen citlivým rozhovorem lze u dětí předejít úzkostným stavům, které může smrt spojená s nevědomostí způsobit.

Dětský smutek

Děti prožívají smutek jinak než dospělí, a i jeho projevy jsou různé. Dítě může být smutné, plačtivé, apatické, ale může začít i extrémně zlobit a trpět výkyvy nálad. Setká-li se dítě se smrtí blízkého člověka, rodiče se často snaží dítě rozptýlit, aby na událost nemyslelo. Dítě tak nedostane žádný prostor pro truchlení, který stejně jako dospělí potřebuje k tomu, aby ztrátu milovaného zpracovalo. Dítě potřebuje své pocity vyjádřit, potřebuje být smutné a plakat, protože pláč má uvolňující účinek. Rodiče by měli dítě ubezpečit, že jeho reakce jsou v takové situaci zcela normální a je důležité o těchto pocitech hovořit.

Jak vysvětlit smrt?

Děti často řeší samotný stav smrti, protože neví, co to vlastně znamená být mrtvý. Děti vždy ocení pravdivé vysvětlení. Smrt nastává tehdy, pokud lidské tělo přestane pracovat, např. v důsledku stáří, nemoci, nehody. Jde o stav, který nic a nikdo nemůže zvrátit. I když jde vždy o událost nesmírně smutnou, smrt k životu patří a je nutné se s touto skutečností smířit.

Co je po smrti?

Vztah, který mělo dítě se zemřelým blízkým člověkem, nemizí smrtí, ale přetrvává. Důležité je nebránit dítěti, aby o zemřelém hovořilo a vyhledávalo místa, která s ním jsou spojena. Děti mohou rády chodit na hřbitov, nosit babiččin oblíbený svetr, prohlížet si fotky. Díky tomu dítě cítí, že se zemřelým neztratilo kontakt. Většinou jsou děti přesvědčeny, že mrtví jsou v nebi. Děti si rády představují, že zemřelý se na ně dívá z nebe v podobě hvězdy, je motýlem, který létá kolem nich nebo mohou mít o zemřelém sny. Pro děti jde o znamení, kterým zemřelý dává najevo, že je stále s nimi. Děti potřebují vědět, co se s jejich milovaným stalo a kde se nachází. Chtějí vědět, že tam, kde jejich milovaný je, je mu dobře, což jim přináší pocit klidu.

Smrt jako trauma

Smrt však může u některých dětí způsobit trauma, zejména pokud jde o událost nečekanou a náhlou. Nejen dospělého takový odchod milovaného člověka doslova paralyzuje. Dítě pak může trpět obavami ze smrti sebe nebo svých blízkých, kteří ho mohou náhle a nečekaně opustit. V takových situacích je možné vyhledat dětského psychologa, který rodičům poskytne rady, jak situaci řešit. To, co však všechny děti, které se se smrtí setkaly, potřebují, je láskyplná náruč rodičů. Dítě musí vědět, že je schopno tuto nelehkou situaci zvládnout, stejně jako rodiče a všichni, kteří zemřelého milovali. 

Zdroj: Goldman, L. Jak s dětmi mluvit o smrti. Portál, 2015.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com