

Než odsoudíte sebe nebo své blízké za neustálé pozdní příchody, je dobré vědět, že málokdy jde o projev arogance či lhostejnosti. Psychologové se shodují, že chronická nedochvilnost je spíše výsledkem toho, jak náš mozek zpracovává čas, plánuje úkoly a jaká je naše povaha. Místo abychom někoho nálepkovali jako „nespolehlivého“, je užitečnější pochopit, co se za tím skrývá.
Možná to znáte. Řeknete si, že cesta na druhý konec města zabere půl hodiny, příprava na schůzku patnáct minut a ranní káva pět. Jenže jste zapomněli na nečekanou zácpu, telefonát od dcery a fakt, že jste si museli přežehlit halenku. Tento jev se odborně nazývá plánovací klam. Jde o kognitivní zkreslení, kdy systematicky podceňujeme čas potřebný k dokončení úkolu, i když máme předchozí zkušenost, že to trvalo déle. Podle některých analýz, jak uvádí například server HuffPost, lidé podhodnocují časovou náročnost aktivit v průměru o 25–30 %.
Dalším klíčovým faktorem je samotné vnímání času. Někteří lidé se více soustředí na přítomnost a nechají se snadno pohltit tím, co dělají právě teď. Jiní jsou zase více orientovaní na budoucnost a neustále plánují dopředu. Výzkum psychologa Jeffa Conteho ukázal, že lidé s osobností typu A (soutěživí, organizovaní) vnímají minutu jako 58 sekund, zatímco lidé s uvolněnější osobností typu B (kreativní, pohodáři) ji vnímají jako 77 sekund. Tento rozdíl se pak během dne snadno nasčítá a vede k pozdním příchodům.
S vnímáním času úzce souvisí i naše povaha. Jak uvádí BBC Worklife, k nedochvilnosti mají často sklony lidé optimističtí a uvolnění. Věří, že všechno stihnou, a jejich mysl se tolik nezabývá možnými překážkami. Bývají také často „polychroničtí“, což znamená, že raději dělají více věcí najednou. Naopak svědomití a organizovaní lidé (puntičkáři) si raději nechávají rezervu a soustředí se na jeden úkol po druhém. Ani jeden přístup není lepší nebo horší, jen se projevují jinak ve vztahu k hodinám.
Možná jste zaslechli, že pohodáři, kteří se nestresují časem, žijí déle. Je pravda, že chronický stres z termínů a spěchu neprospívá našemu srdci a cévám. Lidé, kteří se nenechají rozhodit tím, že přijdou o pět minut později, mohou být skutečně méně vystaveni škodlivým účinkům stresových hormonů. To však neznamená, že nedochvilnost je recept na dlouhověkost. Klíčem je spíše celková životní pohoda a schopnost nenechat se pohltit zbytečným napětím. Tento článek má pouze informativní charakter a nenahrazuje rady lékaře.
Pokud patříte mezi věčné opozdilce a chcete to změnit, nemusíte měnit celou svou osobnost. Stačí si osvojit pár strategií, které oklamou váš mozek.