Dopis mé budoucí ženě

Kde jsi

… celé ty roky, teď vlastně už půl života? Snad říkáš si to samé. Já jsem tady, pořád sám se sebou. Teď víc než kdy jindy. Nemaje jediné části rodiny, cítím, jak moc mi uvnitř chybíš. Pokaždé, když otevřu oči, hledám Tě. Zřejmě na mě nemáš číslo, a tak voláš třeba jen mé duši, stejně jako já volám k sobě tu Tvou.

Kde jsem já?

Žiji teď ve městě, kde by chtěl slovy klasika „bydlet každý“. Neboj se, máme kde bydlet, čím jezdit i za co jíst. Sociální jistoty a pozitiva vzal život, přesto oba věříme v naději hezkého světa, toho našeho. A naplnění hledáme oba spíš v lese, než v hlasité společnosti sytící své ego.

Bylas to právě Ty?

Když jdu na kolo, dívám se, jestli jsi právě nejela proti mně. Když platím ve frontě za jídlo na večeři pro jednoho, myslím na to, jestli náhodou nestojíš za mnou a já nemám vzít rovnou pro oba.

Když jdu po ulici, hledám Tě snad ve všech ženských očích, do kterých pohlédnu. Vím, že se Ti v nich leskne pokora, trochu ostych a strach se znovu zamilovat. Jen těžko si dovedeš představit, že ještě kdy uvěříš. Přesto uvnitř duše cítíš, že snad třeba jednou můžeš.

Jaký jsem?

Je možné, že si po několika letech řekneš: „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!“ A pokud Ti tento „fór“ nic neřekl, mám strach, že si díky rozdílu věku nebudeme mít co říct ani my dva. A Ty víš, že já mluvení miluji. Tolik se těším na ty večery, kdy si otevřeme láhev vína a budeme si povídat nekonečné hodiny. Těším se ale i na ty chvíle, kdy spolu budeme beze slov.

Budeš asi šílet z toho, jaký čurbes dokážu udělat. Ale budeš milovat i má překvapení, kdy Ti třeba uvařím večeři, protože Ty budeš prostě jen unavená. Umím Tě rozesmát, ale i rozplakat, odpusť mi to, prosím. 

Autor této fotografie: jankaslphoto.com

A Ty se ptáš, co já?

Vím, že budeš skvělá máma a budeš milovat naše děti. Nejen proto, že budou mít Tvé oči, něžné ruce, a prostě budou celkově krásné a chytré po Tobě. Co budou mít po mně? Mně postačí, když budou moje.

Jsem si vědom i toho, že jsi ve svém životě potkala lepší muže, než jsem já. Ale Ty zase víš, proč jsi se mnou. Jsi šťastná a máš se mnou v srdci to, co Ti v něm dosud nikdy nebydlelo. Nezažilas to s nikým předtím a věříš, že nezažiješ ani potom. Stejně tak to vnímám já s Tebou. Je to láska ve formě, jakou jsme ani jeden ještě neprožili. Je tak svobodná, plná důvěry a chuti společně tvořit vztah.

Co na Tobě miluji

Vážím si Tě za to, jaká jsi. Jak ses zatím zvládla poprat se svým životem. Jak sis dokázala uchránit svůj ryzí charakter proti celému světu…

Tvá něžnost a laskavost, odzbrojující úsměv, ale i slzy dojetí z maličkostí… To vše Tě zdobí víc něž všechny šperky světa.

Miluji Tvou vůni, ale ne parfému, do kterého se oblékáš, když ráno odcházíš do práce. Myslím vůni Tvého těla. Stejně tak voním já Tobě a doteky našich rtů jsou tím nejsladším, co společně ochutnáváme.

Vím, že jednou můžeš odejít, opustit mě. To když už budeme mít pocit, že jsme si spolu vše řekli a vše prožili. A přesto to bude zase jen na nás, zda ten příběh necháme dojít až do životem přirozeného konce, který jednou bezesporu přijde, to víme oba.

„Epilog“

Pokud jste souzněli s tímto textem a je ve vás samota, kterou hladově chcete směnit za lásku, napište si podobný dopis. Pověste ho na seznamku, nebo jen vložte do šuplíku a věřte v sílu slov, která jste zplodili. Věřte tomu, že jednoho dne najdou naplnění, a jestli je to opravdu vaše niterní přání, tak skutečně dojdou…

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com a Jankaslphoto.com