Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Co se má stát, stane se?

Publikováno: 18.11.2020
Co se má stát, stane se?

Karel Duda

Redaktor

Více o autorovi

Myšlenka, která se tu a tam prostě objeví. Často ji slýcháme i jako konejšivou větu od svých přátel, kteří se nám snaží vysvětlit, že vše se děje z nějakého, jistě dobrého důvodu. Většinou když se nám hroutí svět, nebo alespoň některá z jeho částí. Problém je, že v čase našeho aktuálního problému jsou všechny ty z budoucnosti dobré důvody schované za oponou a my absolutně netušíme, co se zpoza ní za čas objeví. Z toho jasně plyne, že v okamžiku našich utrpení nevíme, co se děje a proč.

Rozlité mléko

Většinou se nám tyhle situace dějí v životě, když nám o něco opravdu jde. Jinak řečeno, asi nebudete truchlit nad rozlitým mlíkem. Teď nehovořím metaforou, ale o skutečnosti, že vám někde ucmrndne trocha mléka. Neřešíte, setřete a jdete dál. Ani vás nenapadne přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo a proč. Prostě jste jen něco vylili a tím to končí. Rozhodně v tom nehledáte vyšší moc.

Co to má za význam?

Co to všechno ale ve skutečnosti vlastně znamená? Pokud by to mělo být právě tak, jak říká obsah onoho sdělení „Co se má stát, stane se?“, znamenalo by to, že je vše předurčeno? Když jsem tedy rozlil mléko, mělo to tak skutečně být? Nebo se jakési předurčení vztahuje jen na věci více závažné?

A kde pak vzniká případná hranice toho, kdy to máme ještě pod kontrolou my a kdy „vyšší moc“? A mělo to tak být odedávna? Je snad historie chodu našich rozhodnutí dána po tisíce let dozadu? Nebo se scénář píše až za našeho života?

Pokud ano, upravuje se tedy v průběhu našich malých svobodných rozhodnutí? Což by znamenalo jistou svobodnou vůli rozhodování se v maličkostech a „vyšší moc“ má na starosti jen to opravdu důležité? Takže si mohu vybrat svetr na sebe, ale ne životního partnera? Nebo jsem si nevybral ani dnešní chleba s máslem k snídani?

Co od vyšší moci vlastně chceme?

Celá věc mě přivádí k myšlence, že nic z toho asi neexistuje a jen věcem připisujeme větší pozornost, než je třeba. Domnívám se, že se lidstvo v nespravedlnosti a krutosti života jen historicky upíná k nějaké naději. Umožňuje mu to mozek utvářející bezbřehé myšlenky, tedy ony naděje a touhy z dílny konstruktu představ.

Osobně vidím celou věc tak, že se třeba právě teď stalo něco negativního, my nevíme, co s tím a tak si řekneme tuhle kouzelnou obezličku „Co se má stát, stane se“ a uvidíme, co to do budoucna bude znamenat. Celou věc pak monitorujeme zpětně a popisujeme, co se vlastně stalo a proč. Teprve tehdy dokážeme věci propojit a možná pochopit a najít souvislosti. Jinak ale uvidíme vše s odstupem dne, týdne, roku, nebo i několik desítek let, neb se bude měnit význam v kontextu dalších událostí. Tak jak to vlastně je?

Cestičkou k osudu

Kdyby vše bylo tak „jednoduché“, jako že se všechno děje vlastně samo, jak bychom mohli měnit svou svobodnou vůli? Kdybych věděl, že beztak umřu chudý a nemocen, nemusel bych se nikam celý život honit, protože bych si byl vědom toho, že beztak o všechno nakonec přijdu. Nemyslím až umřu, tam je to jasné, ale ještě za života. A jsem nemocný, protože jsem se udřel, nebo naopak proto, že jsem nic nedělal? Byl to v obou případech stejný cíl? Předurčení bohatství by bylo stejné? A jaká je analogie toho všeho?

Astrologie věci

Přijde mi, že hodnotit zpětně význam událostí je stejné, jako být po bitvě generál. Jasně, když si vezmete tužku, vždycky najdete cestičku, jak z labyrintu ven, nebo naopak dovnitř. Ale kdo si stoupne na začátku problému a řekne: „Tohle se Ti děje, protože…“? Ne, je to jako s astrologií. Víte, proč je skvělá a „přesná“? Protože pokud připustíme vliv planet na náš organismus, stejně jako jej vidíme třeba u úplňku, že jsou lidé více agresivní, nemohou dobře spát apod., jde vlastně obecně pouze o vypozorovaný jev. Tedy, když se někdy něco stalo, bylo postavení hvězd takové a makové. Tento jev zapíšeme, a když ho budeme po tisíce let opisovat, popisovat a ověřovat, snadno pak předurčíme, že když bude postavení hvězd takové a makové, bude to mít vliv na to či ono.

Se stejným principem bych chtěl, aby někdo přišel a dokázal říct, že když vás vyhodí z práce, je to proto, že vás čeká super nová a ještě lepší práce. A padáka jste dostali proto, že jste neměli sílu odejít sami. Že když vás opouští životní láska, bylo to proto, že jste se bláhově domnívali, že člověk vedle vás byl tím pravým. Ne, ten čeká za rohem a vy byste si ho jinak nikdy bývali nevšimli.

Suma sumárum

Celý význam větného spojení „Co se má stát, stane se?“ vnímám spíš jako kombinaci anglického výrazu „Shit happens“ a k tomu toho našeho českého „Tak uvidíme, co se z toho vyvrbí…“. Hlavně si pamatujte jedno, nebojujte s věcmi, které nemůžete změnit. Vyčerpá vás to a bohužel, opravdu se nic nezmění. Jen budete posilovat svou trudomyslnost. Počkejte si a za nějaký čas se pak podívejte zpět a sami zkuste přijít na to, proč se to či ono vůbec dělo a pokuste se v tom najít  i ponaučení pro sebe i jiné. A nedivte se, když v tom žádné neuvidíte, protože tam prostě nebude. Život patrně, krom narození a smrti, nemá své principy. Počítejte s tím, že se v životě prostě špatné věci dějí. A asi i bezděčně, prostě jen tak. Ale úplně stejně se dějí i ty dobré. 

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)