Jak se u nás zabydlela televize

Jak se u nás zabydlela televize

Dnes ji bereme jako samozřejmost. Kolikrát nám doma běží celý den. Víte ale, že televize dřív bývala docela vzácnost? A není tomu tak dávno...

První pokusy o vysílání

Myšlenka přenosu obrazu jako taková je docela stará. Lidé nad touto možností dumali již v první polovině 19. století, do kdy se datují první pokusy. Tenkrát šlo však ještě o mechanickou televizi. Ta fungovala na principu rotujícího kotouče s otvory, který obraz rozkládal.

Jak to bylo u nás?

U nás vývoj překazila válka. Naštěstí byl po ní výzkum opět obnoven. A tak dne 23. 3. 1948 proběhlo první pokusné vysílání televize v tehdejším Československu, které mělo být určeno pro veřejnost (do té doby bylo jen v gesci vojska). K pravidelnému vysílání pak dochází od roku 1953. Nejprve však bylo jen několik vysílacích dnů (sobota a středa) a až od roku 1958 jste si mohli televizi užívat po celý týden.

Co dávali?

A na co jste se již v těchto prvních letech mohli dívat? Program byl docela pestrý, i vzhledem k tomu, že vše bývalo většinou domácí produkce. Pustit jste si mohli týdeník, koncerty, zprávy, ale i celovečerní filmy. Jen za rok 1953 se odvysílalo 27 celovečerních filmů. Televizní program sice neběžel celý den, ale třeba právě na Silvestra jste si mohli podívanou užívat celý večer. Už v těchto prvních letech tak vznikla tradice celovečerních estrád.

První televize

Na televizi se ale tenkrát nemohl dívat každý. Problém byl totiž s dosahem vysílacího signálu. Ten se totiž několik prvních let omezoval jen na vysílač na Petřínské věži. Dosah nebyl příliš velký, obsáhl středočeský kraj a část Jizerských hor a Krkonoš. V roce 1953 bylo v domácnostech zhruba dva tisíce televizorů. Některé k nám doputovaly ještě z NDR, ale v tomto roce začala s výrobou televizorů i TESLA.

První přijímače však nebyly zrovna levné. Vyšly na 4 000 Kčs. To byl zhruba průměrný plat za půl roku. V pozdějších letech naštěstí cena klesla přibližně na polovinu. I proto v prvních letech znali lidé televizi spíše jen z kolektivního vysílání, například v kulturních domech, nebo se chodilo k majetnějším sousedům. Její obliba však závratně stoupala a již v šedesátých letech překročil počet domácích diváků milion.

Co nás bavilo?

Pro podobu českých filmů jsou příznačná šedesátá léta. Právě toto období nám dalo řadu filmů, které se stále těší velké oblibě. Jsou to například Světáci, Spalovač mrtvol, Ostře sledované vlaky, Ecce Homo Homolka, Limonádový Joe či Pane, vy jste vdova, Hoří, má panenko, Starci na chmelu a mnohé další. V této době získaly dva naše filmy dokonce Oscara, a to Obchod na korze a Ostře sledované vlaky.

Záhy si na obrazovkách našly místo i seriály, které se těšily velké oblibě. A jaké to byly? Především Nemocnice na kraji města Jaroslava Dietla, Chalupáři, Žena za pultem nebo Třicet případů majora Zemana, Chlapci a chlapi, Cirkus Humberto, Synové a dcery Jakuba Skláře.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Témata článku:

Nejčtenější

Mohlo by vás zajímat

instagram-svg c17d5218-e2fc-42ea-819e-539ea2e6c70d-svg Capa 1