Výhodou naší kotliny je fakt, že ve většině domácností teče při otočení vodovodního kohoutku pitná voda. Tedy voda, která byla jistou státní institucí svým složení prohlášena za pitnou. Bohužel limity se mohou měnit a často i mění. Navíc to ještě neznamená, že se jedná o vodu čistou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jen obsahuje „povolené“ množství konkrétní látky. Ačkoli jsou moderní technologie na skutečně vysoké úrovni, ve vodě nám plave řada věcí, které sice vidět nejsou, ale našemu zdraví z dlouhodobého hlediska neprospívají. Jedná se o různé „nečistoty“, zejména zbytky pesticidů, nanovlákna, mikroplasty, hormony i zbytky léků.
Za důležitý je třeba považovat i fakt, že v řadě domácností, ale i firemních budovách či výrobních střediscích parametry pitné vody nesplňuje teplá voda. Důvod je prostý: toto prostředí svědčí řadě bakterií, které v našem těle mohou způsobit vážné zdravotní problémy. Jednou z nich je například legionella. Voda z kohoutku tedy může a nemusí být bezpečná. Řešením bohužel není ani balená voda, o jejíž kvalitu při stáčení sice bývá postaráno, ale tato voda je dlouhodobě uchovávaná v nádobách, a navíc způsob její přepravy a skladování často kvalitu negativně ovlivní. Jaké nástroje máme tedy v rukou my?
Nejběžnějším způsobem, jak vodu učinit pro naše tělo přijatelnější, je používat převařenou a následně zchladlou vodu. Nejen na pití, ale i pro umývání (alespoň citlivých oblastí) těla. Minimálním opatřením by mělo být nechat vodu „odstát“. Stejně jako rostlinám, i nám chemické prvky snažící se udržet „pitnost“ vody příliš neprospívají. Pořídit však můžete i filtrační konvici. Řada výrobců nabízí velmi kvalitní vodní filtry (obvykle na bázi uhlíku), které vodu nebezpečných látek zbaví (vždy je nutné zkontrolovat i certifikaci, nikoli jen sliby výrobce). Může se jednat o samostatné nádoby, kde voda „překapává“ přes filtr, ale pořídit můžete i vodní filtr přímo na výpusť z vodovodní baterie, na PET láhev, případně zabudovat filtr na stoupačky vodovodního řadu. I vaše pokožka může být v tomto směru „ochráněna“. Existují filtry přímo na sprchovou hlavici nebo jako součást sprchové sestavy.
Vedle možnosti převaření vody nebo pořízení vodního filtru můžete sáhnout i do světa alternativy. V tomto případě je však nutné počítat s tím, že cesta jiným než společností „předepsaným“ směrem je někdy trnitá. Ve světě vědy a materialismu totiž platí fakt, že co není dokázáno a potvrzeno (patřičným úřadem/orgánem…) neexistuje. Myšlenka ochrany spotřebitele však je často brána za rukojmí, a to navzdory faktu, že řada objevů si na své potvrzení musela pár století počkat. Vy se však můžete poohlédnout po dalších variantách, jak s vodou pracovat. Ať už se jedná o využití tzv. informačních lahví, různých vodních filtrů nebo třeba práci s minerály. O vodu se mohou postarat i byliny. Samozřejmě je třeba být obezřetný, protože mezi obchodníky se objevují i ti méně poctiví.
Nejeden zahrádkář vám potvrdí, že si se svými rostlinami chodí „povídat“. Minimálně je přijde pozdravit a věnuje jim milou myšlenku. Ti opravdoví nadšenci rostliny i pohladí. Pokud se takový jedinec chystá na dovolenou, jde to zahradě oznámit. U rostlin lze toto chování ještě pochopit, ale řada lidí takto hovoří i se svým autem, jídlem, mobilem či počítačem. Ať už to má v racionalitě západního světa sebevíc zvláštní nádech, poděkování neuškodí. V ezoterických naukách se hovoří o „zdravé“ výměně energií. Tradičním českým příslovím bychom řekli: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ Co do vody „vložíte“, to pro vás udělá.
Zkuste tedy vodu „požádat“ o to, aby na vaše tělo měla zdravé dopady a též ji poděkovat, že tu pro vás je. Inspirovat se můžete například pokusy Masaru Emota, který mění strukturu vody „jen“ myšlenkou. A nezapomeňte, že i naše tělo je minimálně z 85 % tvořeno vodou (i když slanou).
Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com