Ztracen v domácnosti

Od Aše až po Ural

Znám muže, kteří by byli schopni u nedělního oběda pro úmyslnou záměnu opravdového masa za kus sójového plátku, zabíjet. A znám i ty, kteří by to udělali zase obráceně. Jestli je agresivita víc o červeném mase, nebo o egu teď není podstatné. Stejně tak je nyní nepodstatné, jak vypadá „správný muž“. Protože i to se mění. Zatímco dříve se tradovalo, že chlap má smrdět potem, benzínem a koňským trusem, dnešní ideální muž by měl vonět po penězích, úspěchem a mocí. Co nás zajímá, jak je tomu v situaci muž vs. domácnost.

Testosteronus maximus

Proč jsem uvedl příklad s masem? Jednoduše proto, že jsou mezi námi muži, kteří získali pocit, že by po pozření sójového plátku sestoupili z hory Olymp a stali se obyčejnými smrtelníky. Asi jako když poslední vodník v Čechách pojídá krvavou tlačenku. To se přece nesluší, aby chlap věděl, ve kterém šuplíku je škrabka na brambory, nebo se dokonce v kuchyni angažoval s přípravou jídla a historicky se tak znemožnil před sebou samotným. Snad jen cesta pro lahváče není dehonestující. Takový muž zkrátka „nemůže“ jít ženě pomoct, byť jen utřít nádobí, neboť pak už by nemohl ani do hospody. Vždyť by se nemohl podívat kamarádům do očí.

Testosteronus, taky maximus, ale minimus egus

Muž, který ví, proč se slaví MDŽ, si je vědom toho, že ta bytost, která si ho dobrovolně vzala, je taky člověk. A tak tento muž nemá problém třeba i naplnit myčku. Tu a tam své sedřené ženě udělá radost. Vždyť ta se věnuje dětem a například po příchodu z práce se s nimi učí až do večera, který završí bezvládným padnutím do postele, zbitá jako pes. Tedy kromě povinné středy, nebo čtvrtka, možná… Muž všimnoucí si a obdivující svou ženu, ji odmění rukou přiloženou k dílu. Žehlit ale asi nebude. Přeci jen, mohl by se spálit.

Testoromantismus

Příkladů, jak můžeme vidět muže je nespočet. Bude je dělit kulturní odlišnost, výchova a vzhlížení k archetypům, které kopírují od svých rodičů. Nyní však před sebou máme muže, který žehlí, pere, vaří, nutno říct, že skvěle, stará se o výchovu dětí, je vzorný otec, a pokud nemá nějaké tajemství ve sklepě, jež by vyvažovalo jeho až přehnanou výjimečnost, bude na ženskou populaci působit nepřekonatelně přitažlivě. Má totiž na sobě vyžehlenou košili, upravenou pleť i vlas a hovoří plynně, ne plynatě. Takového muže ale ženy za příklad svým mužům jen dávají. Doma by ho totiž nechtěly – zabily by ho při téměř estrogenovém dotazu, „Dáš si ještě jeden cukřík, lásečko?“

Normalus testosteronus

Ne, poslední muž rozhodně nebyl přešlechtěný, či snad v manželství ukrytý gay, ale až na to cukrování úplně normální chlap, co se ničeho nebojí. Nebo to už bylo opravdu přehnané? A co je dnes normální, a co už je moc? Kde jsou hranice moderního mužství? Je normální pomáhat, nebo mít ruce za zády?

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com