Štěstí je… mít práci

Nejprve si ujasněme, co tenhle pojem vůbec znamená. Možná je to „muška jenom zlatá“, o které píše ve své básni Adolf Heyduk a která se každou vteřinu může navždy rozplynout v oblacích. Blažená euforie, stav nádherného opojení pramenící z prožívané rozkoše a potěšení, kdy se cítíme, jako by nám patřil celý svět. Stav, který si mimo jiné spojujeme s úspěchem a bohatstvím. Tento druh duševního rozpoložení psychologové označují jako hédonické štěstí. Má to ovšem háček. Čím usilovněji se ho snažíme dosáhnout, tím méně jsme šťastní.

Cesta z euforie do frustrace

Což dvojnásob platí v pracovní sféře. Představte si velmi ambiciózního člověka, který strmě stoupá po kariérním žebříčku, a to zejména proto, aby na každém dalším stupínku zažíval ten omamný a návykový pocit vítězství. Jakmile kouzlo vyprchá a „droga“ přestane působit, musí zmobilizovat všechny své síly, aby mohl zaútočit na další pomyslnou metu. Jenže člověk není stroj a jeho síly nejsou nevyčerpatelné. Proto se časem dostaví pocit frustrace a prázdnoty jako předzvěst vyhoření.

Smysl a cíl – základ všeho

Existuje však také eudaimonické štěstí, které se od toho hédonického liší tím, že čerpá z hlubokého smyslu a cíle života. Stručně řečeno, člověk je šťastný, protože ve svém životě vidí a nachází smysl. Ostatně pocit smyslu a naplnění je jednou z nejzákladnějších lidských potřeb a také tím, co nám v dnešní době často schází. Touto problematikou se zabýval i slavný rakouský psychiatr Viktor Frankl, který dokázal, že lidská potřeba smyslu je hlubší a silnější než potřeba štěstí. A přestože mají mnoho společného a jsou vzájemně různě provázané, mohou existovat odděleně.

Každá práce je potřebná

Co to znamená v praxi? Pokud ve své práci objevíte smysl, můžete nakonec získat také pocit naplnění a štěstí. Třeba si teď pomyslíte: to je pěkné, ale možná pro někoho, kdo léčí lidi, píše knihy, vynalézá nové technologie nebo učí na univerzitě. Jenže co taková prodavačka v supermarketu, paní, která razítkuje balíky na poště, recepční ve fitku nebo třeba dělník u pásu? Pak vězte, že každá, ale opravdu každá práce je potřeba a má smysl, ať už děláte cokoli. Ten klíč spočívá v tom, jakým způsobem o ní smýšlíte. Dejme tomu zmíněný recepční ve fitku. To je člověk, který může přispívat k tomu, aby se lidé více zajímali o své zdraví a kondici. A dělník v pásové výrobě? Ačkoli osm hodin denně provádí stále jednu a tutéž operaci, je nepostradatelnou součástí celku, něčeho mnohem většího, než je on sám. Společného úsilí, společného cíle. A pomáhá ostatním toho cíle dosáhnout.

Způsob, jak pomáhat druhým

Sečteno a podtrženo, stačí změnit úhel pohledu. Funguje to, opravdu. Lidé, kteří v průzkumech opakovaně označují své zaměstnání za smysluplné, mají jedno společné – vnímají své zaměstnání jako způsob, jak pomáhat druhým.

A když ani to nepomůže, zkuste si představit, jaké by to bylo, kdybyste o svou práci přišli. Už staří Řekové říkali, že nejjednodušší cestou, jak naučit člověka vážit si svého osla, je sebrat mu ho. Možná vám taková představa pomůže otevřít oči a vy si uvědomíte, jaké vlastně máte štěstí…

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com