Když se muž zakouká jinde

Kde se rodí nevěra a proč

Nevěra se rodí povětšinou ve vztahu, kde na nás plně dopadne fakt, že „něco chybí“. Možná je to chvilkové prozření, možná už se tak děje dlouhá léta. Důvodů, respektive výmluv, proč k nevěře došlo napočítáme mnoho. Vinu lze svalit na povahu, rodinné dispozice, chvilkovou touhu, pocit méněcennosti, nedostatečnou „lásku“ ve vztahu, málo sexu nebo i alkohol. To všechno může k nevěře samozřejmě přispět, ale svým způsobem jediným důvodem bývá „chci zkusit něco jiného, třeba to bude lepší“.

Mysl jako nepřítel

Kdo se v momentě myšlenek na nevěru stává naším chvilkovým nepřítelem, je překvapivě mysl. Zatímco „podvědomí“ na nás doslova ječí, že tudy cesta nevede, mysl má velkou zbraň v podobě analytiky, spřádání plánů a umí zdůvodnit cokoli. Navíc jsme schopni myšlenky slyšet víc (jsou výrazně hlasitější) než naše emoce. Protože ty k nám mluví skrze tělo. Sice máme divný pocit v žaludku a husí kůži, ale to lze krásně připsat vzrušení z nového, nebo ne? Mozek je tedy dobrý sluha, ale zlý pán. Ve chvíli, kdy se začne nudit, začne se rozhlížet, srovnávat a vymýšlet. Zastavit se a stát se v takový okamžik pozorovatelem, je vítězný krok. Celou situaci je dobré nazřít střízlivě a s odstupem.

Nevěra, protože mne partner nechápe

Kamarád významně mrknul na svou manželku a divil se, že ani po 20 letech manželství nevěděla, co po ní chce. Zjistil, že když to neřekne, ten druhý prostě neví. A tak to je. Náš svět v naší hlavě je ojedinělý a s tím druhým se může částečně prolnout jen po vzájemné diskuzi. Čím otevřenější, tím lepší. Můžeme tak zjistit, že na obou stranách stojí třeba totožná sexuální frustrace mající stejné, jen nevyslovené touhy.

Síla tichého podvědomí

Cizí ženy na ulici v krátkých sukních, nebo jen na zahradě sousedka v legínách. To všechno jsou tak silné podněty, kterým se těžko odolává, tím spíš, když to doma (zejména po erotické stránce) neklape. Když už se muž odhodlá k nevěře, má jasná očekávání. Ty se ale nemusí naplnit a pak přijde nevyhnutelné, zklamání. Následují výčitky a dříve či později i provalení nevěry, které vztah pravděpodobně zničí, alespoň v té podobě, v jaké jsme ho dosud znali. Že ho posílí platí jen v okamžiku, kdy pravda nevyjde najevo anebo jsou partneři ochotni podívat se po skutečných příčinách nevěry a řešit je. Třeba s odbornou pomocí. Jenže v tomto případě už nám vládnou spíš emoce než mysl… Ta se překvapivě stáhla, aby se později vytasila s důvody, koho to je vlastně chyba.

Rodová nevěra

Pramen s prvky nevěry sahá až do našeho dětství, mnohdy vlastně ještě před něj, do genů, které jsou nám předávány. Pokud někdo z rodičů žárlil nebo byl nevěrný (a třeba to i prošlo), obtiskl se jeho vzorec chování i do nás. A pozor nemusí jít nutně o naše rodiče, stačí dispozice v rodu. Naše geny si totiž „pamatují“ mnohem více než my a naše mysl. Celým oborem se zabývá například epigenetika. Každopádně náchylnost k určitému chování, opakování rodinných vzorců nám situaci sice nezlehčuje, ale zároveň nedává razítko k uskutečnění nevěry! O tom, zda „nasednete“ na rodovou tradici a zničíte i svůj momentální vztah, je vaše ryze osobnostní rozhodnutí. Není se na co vymlouvat. Sladké máme rádi asi všichni, ale jen někteří si ho dokáží odepřít.

Nevěra se bojí zodpovědnosti

Zodpovědnost je mnohdy klíčovým slovem při rozhodování, zda odejít, nebo zůstat. Jestliže vztah nefunguje (a důvodů může být mnoho), je třeba tuto kapitolu uzavřít a teprve pak se rozhlédnout jinde. Udržovat falešné manželství, kdy partneři udržují vedlejší vztahy, například kvůli dětem je velká mýlka a svým způsobem i alibismus. Děti nejsou hloupé a vycítí manželský nesoulad ať už se jim sehraje sebelepší divadýlko. Naopak svým dětem ukazujete a „učíte“ vzorec, který pak vědomě či nevědomě budou opakovat zase ony.

Očekávat, že láska je pramen, co nevyschne, je také úkrokem stranou. Nic není bez práce. Vztah je třeba udržovat celý život. Čím dál je rutinní, tím víc péče je třeba. Nehledě na to, láska jen v Řecku měla sedm různých fází, z nichž každá vypadala zdánlivě úplně jinak.

Pokud v nevěře hledáme jen vzrušení, je to emoční vzorec se slepou uličkou. A pokud v ní hledáme řešení, protože si doma nerozumíme, má to stejný výsledek. Vztahy vznikají ze svobodné vůle, a není si z nich třeba dělat celoživotní vězení. Na druhou stranu utíkat a očekávat jiný výsledek někde jinde, může být někdy naivní…

O tom, jak pracovat s nevěrou se můžete dočíst i našich dalších článcích:

• Když do vztahu vstoupí nevěra
• Sladká zamilovanost aneb nástrahy krize středního věku
• Platonická láska jako sladký únik od reality
• I muži mohou padnout do milenecké pasti

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com