Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Když pes nahradí dítě

Publikováno: 9.1.2019

Markéta Veselá

redaktor

Více o autorovi

Své chlupaté mazlíčky rozmazlujeme, spí s námi v posteli a k jídlu jim dopřáváme jen to nejlepší. V zásadě na tom není nic špatného, dokud nám nezačnou suplovat něco, co nám v životě „chybí,“ a to ať vědomě či nevědomě.

Jsme národ pejskařů

Obecně se dá říci, že jsme jedním z nejvíce „dog friendly“ národem na světě. A není se čemu divit, psi jsou skvělými společníky a mnoho lidí zachraňují od samoty. Jen díky psovi jsou například staří lidé ochotni vycházet ze svého bytu, starat se nejen o sebe, ale i o svého miláčka. Na tom není nic zlého, v některých případech se však vztah pán-pes může zvrhnout. Pak takové soužití neprospívá ani psychice páníčka, ani samotnému psovi, který je pasován do role, která je mu naprosto cizí.

Pes jako zkouška na dítě

Mnoho párů si pořizuje psa, aby zkusili, zda jsou schopni se o někoho postarat. Pokud vše probíhá hladce, pořídí si dítě. Zde vyvstává otázka, jak je se psem naloženo po narození potomka. Často bývá odsunut na druhou kolej, najednou není čas na mazlení, ani pořádné procházky. Zvíře z toho může být zmatené a na dítě žárlit. Proto je tento krok potřeba zvážit do všech důsledků. Pes si i po rozšíření rodiny zaslouží stejnou pozornost, je třeba ho chápat jako člena smečky a i miminko mu náležitě představit. Jen tak si je zařadí do své smečky a budou vyrůstat bok po boku.

Kdy něco ve vztahu k psovi skřípe

Některé páry však do bodu pořízení potomka nedospějí a rozhodnou se, že jim stačí „jen“ pes. Tomu pak věnují veškerou péči, mnohdy i velmi finančně náročnou. Pejska vodí do salónů, kupují mu oblečky a šišlají na něj, pes většinou nezná žádný výcvik a nemá nastaveny hranice. Například v Japonsku není nic tak zvláštního, když na ulici potkáte ženu, která ve svém kočárku místo dítěte veze psa. Je na první pohled zřejmé, že tento vztah není zrovna zdravý.

Záměna neprospívá ani nám, ani zvířeti

Než učiníte zásadní rozhodnutí - nahradit dítě psem - sáhněte si upřímně do svého nitra. Maskujete tím strach ze zodpovědnosti za výchovu? Starost o dítě či strach z finanční náročnosti, když se rodina rozroste? Máte pocit, že zvíře lze lépe „ovládat“ a je vděčnější? Odkud pochází tento předpoklad? Je tento stav skutečně konečný? Vhodné je své rozhodnutí otevřeně prodiskutovat i se svým partnerem. Nikoli jen formou informace, ale skutečným vyjasněním svého stanoviska. Nebojte se ani konzultace s psychologem.

Speciální kategorií jsou páry, které mají problém s otěhotněním. Ani v tomto případě by pes neměl být náhradou, ale plnohodnotným členem „smečky.“ Na druhou stranu, mnohým párům, které o dítě intenzivně usilují, může ulevit od snahy zplodit potomka za každou cenu. Tím paradoxně k otěhotnění často dojde.

Lpění a jeho úskalí

Nezdravé upnutí se na zvíře s sebou nese různá rizika. Minimálně vystavujeme psa mnohým stresovým situacím - zvíře (jakkoli inteligentní a přítulné) má prostě jiné potřeby než člověk. Dítě nám při nejlepší vůli nenahradí. Zároveň odchod zvířete znamená obrovskou ránu pro naši psychiku. Navíc, biologické hodiny bývají na mozku (a jeho rozhodnutích) nezávislé, proto, pokud vaše rozhodnutí bylo jen herním tahem, můžete čelit dalším psychickým úskalím.

Pes dítě nikdy nahradit nemůže, ale může vám být skvělým kamarádem a parťákem do nepohody. Jen je potřeba k němu tak přistupovat.

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)