Kam chodí muž vypnout a proč?

Když muž se ženou snídá

Vše se odehrálo v čase, kdy malý Filípek, její syn, byl doma, tedy ve svém prostředí, a na návštěvu přišla malá Natálka, dcera od kamarádky. Jak nadpis napovídá, vše začalo nad ránem a bohatou snídaní plnou Lipánků, koblih a dalších dobrot, kterým my dospělí můžeme jen závistivě přihlížet. Po načerpané energii vyrazily děti ven a hrály si, přičemž vydávaly hodně fyzické energie, která se zdá být nevyčerpatelná, přesto…

Kušuj!

Přesto se stane, že se baterky po čase na nějakou dobu vybijí. Když děti dorazily domů, Filípek si chtěl tzv. „vopočnout“. Plácnul sebou na gauč jak starý fotr a potřeboval se dát „do nabíječky“. Malá Natálka ležela na té samé nabíječce, ale měla zapnutý „jiný“ program. Malá vyřídilka jí jela, jak kdyby život závisel na počtu vyřčených slov. Kadence byla tak četná, že už malý Filípek nevydržel a se spontánností dítěti vlastní hlasitě zvolal: „Buď už zticha! Mě už to nebaví!“

Sůl nad zlato

Tato situace je vzácným okamžikem, kdy máme možnost nahlédnout, kde se všechno to dospělé nedorozumění rodí. Jediný rozdíl připadá na dialog. Muž se oproti dětem opravdu snaží chovat dle bontonu, a tak drží jazyk za zuby a ohleduplně mlčí (dokud to jeho systém je schopen zvládnout). Někdy by z nás totiž mohla, tedy pod návalem emocí, vypadnou věta, která pak může mrzet oba aktéry verbálního ping-pongu, kdy jeden prostě zasmečuje.

I muži mají své dny

Jde totiž o to, že v dospělosti se my muži dostáváme do situace jisté rezignace, protože my si opravdu potřebujeme na chvíli odpočinout od mluvení. Abychom se ale nedostali do nepříjemné situace, kdy příběh na začátku jasně ukázal, že jsme potencování k psychickému vyčerpání od raného dětství, hledáme svou vlastní cestu k „úniku“. Povídání je tuze krásná věc. Ale je to jako s nákupem, nám na něj stačí 10 minut. Zbytek času za ženami bezvládně vlajeme a nevíme, co se v tom obchodě vlastně děje. A tak když můžeme, mlčíme.

V zajetý(í) mysli

Aby nedošlo k mýlce. My s ženami hovoříme, a opravdu moc rádi. Jen, onen dialog vedeme v některé chvíli už jen ve své hlavě. A jsou okamžiky, kdy s ženami i souhlasíme. Ale ani v jednom případě už nemáme sílu nějak reagovat. A tak jdeme se synem raději lepit letadýlka, nebo se začneme hrabat ve funkční sekačce, kterou proměníme v ryze nefunkční jen proto, abychom měli vlastní projekt a čas jen pro sebe. My muži potřebujeme mít jen možnost chvíli vypnout a pak se zase vrátit k povídání. A klidně se nás zeptejte, jak nám to šlo. Rádi Vám řekneme datum, kdy se máme stavit v servisu pro vyzvednutí oné sekačky.

Zdroj fotografií v tomto článku. Shutterstock.com