Jak dítěti něco zakázat, aby poslechlo

Jak dítěti něco zakázat, aby poslechlo

„Nesahej na to.“ „Neházej s tím.“ „Nedávej to do pusy.“ Ne, ne, ne... Zákazy a zákazy. A dítě? Usměje se a sáhne na to, hodí s tím a spokojeně to strčí do pusy. Proč neposlouchá? Zoufalé matky se pak podle svého vnitřního nastavení uchýlí k intenzivnější instrukci. Otázka je, pomůže to? Určit dítěti hranice je důležité, jak to však udělat, aby skutečně poslechlo a cítili jste se v tom oba příjemně?

Selektivní hluchota

Se zákazy začínáme u dítěte obvykle velmi nenápadně. Často si ani neuvědomíme, že o zákaz jde. Je to více řečnická instrukce, když miminku šahající po naší skleničce s úsměvem řekneme: „Nene, nesahej na to, to je moje.“ Tím, jak se dítě začne více pohybovat, začne takových instrukcí přirozeně přibývat. Dítě však je okolním světem a instrukcemi všeho druhu tak zahlceno, že s úsměvem dělá přesně to, co vlastně nechceme. Rodičovská nespokojenost roste a stupeň trpělivosti klesá.

Proč dítě „neposlouchá“?

Český jazyk je krásný v tom, že v jednou slově schová i několik významů. Když dítě „neposlouchá,“ může za tím být nejen skutečnost, že dítě nechce slyšet, ale i že skutečně neslyší. Mluvit totiž na dítě, když je pohlceno hrou nebo jinou činností, je základem neúspěchu. V dětském světě se vyskytuje mnoho hraček, které z pohledu dospělého vůbec hračkami nejsou - šuplíky s nádobím, kolíčky na prádlo, koš se smetím, boty (hlavně jejich podrážka), vyžehlené oblečení i trubky od topení, louže, bahno... V dětském světě je prostě vše nutné prozkoumat, a to prostředky, které jsou k dispozici. I starší dítě někdy vyzkouší strčit si bonbon do nosu.

Mluvte, proč chcete, aby činnost dělalo jinak

Za zákazy bývají maskované naše obavy nebo snaha dosáhnout něčeho způsobem, jakým to vyhovuje právě nám. Nejde nám většinou o to, dítěti zakázat běhat všeobecně, ale běhat na nebezpečném místě a nebo pomaleji. Pokud se u nějaké činnosti o dítě bojíte, řekněte mu to. „Věřím, že bys to dokázal, ale já se teď bojím. Potřebuji to udělat s tebou.“ Dítě toto vysvětlení většinou pochopí a nemá potřebu se proti němu bouřit. Činnost prostě přestane dělat nebo ji dělá způsobem, na kterém jste se domluvili. Není to zákaz, pouze definování vašich hranic. A nikdo neříká, že se o nich za určitý čas nemůže znovu diskutovat. Pokud důvody činnosti u staršího dítěte nechápete, zkuste se ho zeptat. Ideálně v klidném módu: „Co potřebuješ? Je toto jediný způsob, jak toho dosáhnout?“

Uvědomte si, co chcete zákazem říci

Mysl funguje v obrazech. Pokud vidíte dítě, které leze na linku přes úchytky šuplíků, a vy z různých důvodů nechcete, aby tam lezlo, co vidíte v hlavě? Je obraz přeškrtnutý? Není, že? Většinou se tam vyjeví „katastrofický“ scénář, jak spadne a rozbije si hlavu nebo zlomí ruku. Dřív než si uvědomíme, co říkáme, vypadne z nás: „Nelez tam!“ Posíleni strachem dáme ještě do věty náležitý důraz. Dítě se tak často lekne a naplní náš „naplánovaný“ scénář. To samé na stromech...

Co však chceme říct? Opravdu nám vadí, že si dítě chce samo sundat hrneček nebo na stromě utrhnout jablko? Pravděpodobně ne, jen nám neladí forma, kterou to dělá. Zkuste se tedy před vydáním zákazu uvědomit, co chcete říci. V tomto případě to může znít: „Vezmi si stupátko,“ nebo: „Počkej.“ U stromu pak varianta, kde jsme v souladu: „Počkej až tam někdo bude. Vezmi si žebřík.“

Cílem je nabídnout jinou variantu

Dítě k našemu dospělému překvapení často není sebevražedné. Jen zkouší své možnosti. A svým způsobem i naše. Dobré je nalézt variantu, která je v souladu s vámi i vaším dítětem. Je samozřejmé, že čím je dítě menší, tím více používáme konkrétních ukázek než slov (místo boty dítěti dáme jeho hračku, případně určitě konkrétní „cucací“ = čistou botu). Pokud dítě běhá po zahradě nebo po ulici jako zběsilé a vám se to z nějakého důvodu nelíbí, uvědomte si, co chcete dosáhnout, než zavoláte: „Neběhej tak.“ Dítě to totiž umí v tuto chvíli právě takto. Nenapadla ho jiná varianta. Nabídněte mu ji: „Zpomal.“ Pokud na zahradě máte strach o kytky, zavolejte: „Pozor na kytky,“ než: „Nešlápni do těch kytek.“ Proč to neděláme? Je pro nás pohodlnější vyslovit zákaz než se zamyslet nad tím, proč nechci, aby dítě aktivitu provádělo.

Proč se zákazy nevyplácí?

Důkazem, že jasná instrukce místo zákazu stojí za zkoušku, je lepší vzájemné pochopení dítěte a jeho okolí. Dítě i my máme své potřeby, jen hledáme ladící způsob jejich naplnění. Pokud dítěti činnost zakážeme a nenabídneme variantu, která je pro nás oba! schůdná, najde si jinou cestu samo - pro nás nebezpečnější variantu. Uvědomte si, že nikdy nedomyslíme všechno. Otevřená komunikace navíc vede k vzájemnému respektu, nalezení osobních hranic (tedy bezpečného prostoru), plodné diskuzi o pocitech a chuti hledání řešení místo vedení zákopové války v podobě vzdoru, tajnůstkaření a vzteku. Pokud začnete u malých dětí, u těch větších se vám to s úroky vrátí.

Témata článku:

Nejčtenější

Mohlo by vás zajímat

instagram-svg c17d5218-e2fc-42ea-819e-539ea2e6c70d-svg Capa 1