Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se dočtete zde

Spirituální bypass jako útěk od problémů

Publikováno: 29.10.2021
Spirituální bypass jako útěk od problémů

Zdeňka Sekretová

Redaktorka

Více o autorovi

Možná se vám už stalo, že jste si při sklence portského vylévala srdce své nejlepší kamarádce, zatímco ona zlehka usrkávala zelený čaj a v jejím pohledu se mísil soucit s nadřazeností. Když jste pak skončila svůj žalozpěv, blahosklonně se usmála a prozradila vám velké tajemství: „Musíš přestat tolik lpět na okolním světě. Zbav se připoutanosti a zbavíš se veškeré bolesti.“ Případně vám doporučila další „zázračný“ recept na štěstí. Třeba ranní meditace nebo pozitivní myšlení…

Na podobných věcech či aktivitách není samozřejmě vůbec nic špatného, pokud je ovšem nepoužíváme za účelem úniku od každodenních starostí a k vyhýbání se bolestivým pocitům, dávným traumatům či ranám, které stále krvácí. Jinými slovy, pokud nám spiritualita neslouží jako berlička, s jejíž pomocí se chceme vyvarovat toho, abychom čelili reálným problémům. Tento jev poprvé pojmenoval americký psycholog John Welwood v roce 1984. Nazval jej spiritual bypassing.

Ve slepých uličkách

Tzv. „duchovní bypass“ je vlastně jakýmsi stínem na cestě sebepoznání, kterého si často vůbec nejsme vědomi. Což, bohužel, nic nemění na tom, že nás vede do propastí a slepých uliček. Je zcela pochopitelné, že máme vrozenou tendenci vyhýbat se všemu nepříjemnému, avšak v rámci seberozvoje jde o cestu nežádoucí. Nikdy totiž nemůžeme dospět do stavu harmonie a celistvosti, aniž bychom poznali a pochopili svoje vlastní stíny, které se často skrývají až na nejhlubším dně naší duše. A které tam budou stále, i když se je rozhodneme zasypat balvany ignorance a pohřbít pod sutinami zapomnění. Opravdovost, přijetí a vnitřní poctivost k sobě samým – to jsou nezbytné atributy, které potřebujeme k tomu, abychom doopravdy procitli.

Hlavně žádné emoce

Spirituální bypass může nabývat různorodých podob. Například již zmiňované tendence na ničem a nikom nelpět, nepřipouštět si ani v nejmenším žádné city a pocity, což může v důsledcích vést k emočnímu otupění nebo přímo ztuhlosti, k zaujetí pozice „ledového nadhledu“, který nás může odříznout od všech životních prožitků. Málokdo si ovšem uvědomuje, že tento postoj nepramení z nějaké hluboké vnitřní moudrosti, ale spíše ze strachu, aby nám svět neublížil.

Celý svět je krásný

Dalším typickým projevem duchovního bypassu je takzvané pozitivní myšlení, které jistě dobře znáte z různých bestsellerů o vnitřním rozvoji. Takový ten láskyplný pohled na všechno, co se kolem vás odehrává, i kdyby třeba právě hořel dům, ve kterém žijete. A samozřejmě neustálé utvrzování se v tom, že den ode dne vypadáte lépe a lépe a jste stále zdravější a spokojenější. Pokud se nad tímto postojem více zamyslíte, dospějete ke stejnému jmenovateli jako v případě nelpění, a tím je strach. Tentokrát se ovšem jedná o strach z hněvu, který člověk vnímá jako cosi negativního, nepatřičného.

Na vibracích lásky

A pak tu máme naivní a slepý soucit, který čerpá z přesvědčení, že všechno a všechny kolem sebe musíme milovat. Všude se vznáší vibrace dobra, všichni jsme jednotou, Bohem, nekonečnou láskou. Tímto způsobem opravdu lze vnímat svět, což ovšem dokáže pouze ten, kdo si předtím prošel nejtemnějšími hlubinami svého nitra, přijal je a jejich poselství vyzvedl na světlo jako součást sebe sama. Takový člověk pak skutečně může získat tento všeobjímající pohled na svět. Na rozdíl od toho, jenž oddaně nastavuje tvář očividnému zlu v bláhovém domnění, že dělá to nejlepší pro dobro své i okolního světa.

Konečně osvícení!

Podobných pastí, které nevedou k cíli, nýbrž nutí člověka chodit pořád dokola jako v začarovaném kruhu, se na cestě sebepoznání nachází nespočet. Možná si myslíte, že tohle rozhodně není váš problém, poněvadž jste přečetli stovky knih, absolvovali spoustu přednášek a workshopů, vyzkoušeli nepřeberné množství metod od pozitivních afirmací přes energetické léčení až po šamanské putování po spletitých cestách duše – neboť jste zkrátka duchovně na výši a „nízké věci“ se vás už netýkají. Jinými slovy, dosáhli jste v podstatě osvícení… V tom případě vás zklameme. Právě tohle je jeden z typických projevů duchovního bypassu.

Hluboká pravda o sobě

Možná vám pomůže, když si uvědomíte fakt, že proces sebepoznání nikdy nemůže být zcela bezbolestný a že sám o sobě není zárukou pohody a radosti trvající až na věky. Ve většině případů tomu bývá naopak. Skutečná touha po poznání sebe sama často rozvíří kaly a temnotu na dně duše a odhalí všechny dávné šrámy, jizvy a bolesti. A s tím i strach, úzkosti a mnoho dalších negativních pocitů. Není to nic, o co bychom dobrovolně stáli, o tom žádná, ale netřeba se toho obávat. Je to náš stín, přirozená součást nás samých, něco, bez čeho nemůžeme dosáhnout své celistvosti. A tohle je třeba si uvědomit. Bez toho se na své vnitřní cestě neobejdeme.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Štítky článku

 

Nemáte ještě svůj účet?

Zaregistrujte se a získáte u nás zcela zdarma řadu výhod :)