Smíření není rezignace. Zvládněte těžší životní chvíle

Smíření není rezignace. Zvládněte těžší životní chvíle

Životní osudy jsou ryze individuální záležitostí. Jejich náročnost je posuzována skrze osobní optiku zkušeností a psychické naladění. Zatímco jedni se s osudem perou, druzí se už pod jeho ranami začali ohýbat a někteří se dokonce zlomí. Na druhou stranu existují tací, kteří pokrčí rameny a jdou dál. Jak zvládnout pro vás těžké životní chvíle?

Smíření – teď to mám takto

Jedním z možných řešení je zdravé přijetí situace, smíření se. A pozor, smíření není rezignace. Navenek se to může tvářit podobně, ale obsah je jiný. Smíření je uvědomění si dané situace v její celistvosti (do té míry, které jsem v danou chvíli schopen), a to včetně vlastních emocí. Následuje zamyšlení, zda situaci mohu/chci změnit či nikoli. Pokud toho z různých důvodů nejsem schopen teď, je vhodné situaci přijmout tak, jak je. Jde o vědomé rozhodnutí, nikoli rozhodnutí pod nátlakem vnějších okolností.

Smíření není prohra

Smíření neznamená souhlas s danou situací. Neříká to nic o tom, zda jsme to takto chtěli ani zda to je napořád. Smíření není prohrou nebo projevem slabosti. Naopak, je to  práce s vlastní energií, kterou místo nefunkčních stížností a zákopové válce proti dané situaci mohu vynaložit tvůrčím směrem. Smíření totiž stále nechává otevřenou cestu ke změně, která prostě nyní nelze realizovat. Jakkoli se to může zdát neuvěřitelné, přijetím situace se vymizí ničivé tlaky uvnitř nás a zůstává jen nadhled.

Rezignace – pozor na svou radost

„Nemá to cenu,“ to je věta, která nejlépe charakterizuje stav rezignace. Její kouzlo je v tom, že pokud na něco rezignujeme, zpravidla přestaneme věci vědomě cítit a ony zdánlivě nebolí. Ve skutečnosti je jen posuneme níž, pod práh našeho vědomí. Slzy, které si zakážeme nebo projev negativní emoce (třeba vzteku), který si nedovolíme se prostě usadí někde v těle a tam „zahnívá“. Může se objevit nechutenství nebo naopak přejídání a časem pravděpodobně nějaké psychosomatické problémy.

Rezignace požírá naši vůli

Spolu s rezignací se nám ze života začne vytrácet radost, spontaneita a poté i touha něco dělat. Důvod je prostý, pokud si sáhnu do pozitivní sféry emocí tak hrozí, že se nám zpřítomní i ty méně chtěné/potlačené. Stanu se jakousi loutkou, se kterou vnější prostředí povlává. A to mé psychice dává falešný důkaz o tom, že já osobně nemohu nic dělat. Následuje riziko vzniku neuróz, deprese nebo jiné psychické nemoci. U psychicky labilnějších jedinců s nedostatečným pudem sebezáchovy se mohou začít objevovat i myšlenky na sebevraždu. Rezignace tedy není řešením, pouze vzdáním se zodpovědnosti za sebe.

Jak zvládat stres a náročné chvíle? Posilujte psychiku

  1. Dopřejte si čas pro sebe. Odpočinek pro jednoho není sci-fi, ale jedna z variant, jak poodstoupit od zapeklité situace.
  2. Dovolte si nevědět. Jakmile si nevíte rady, dovolte si nevědět. Odstup je nejlepší rádce. Pokud zrovna nečelíte tepennému krvácení, zpravidla může vaše rozhodnutí chvilku počkat...
  3. Poznejte své emoce. Není třeba, aby vás ovládly, ale uvědomte si je, dejte jim prostor a nechte je jít.
  4. Meditujte. Meditace může být vnímání svého pohybu při cvičení, krájení cibule či brambor na sobotní oběd a soustředění se jen na tuto činnost, štípání dřeva a nebo plavání. Vedené meditace najdete například na internetu (youtube meditace).
  5. Vpusťte do života odpuštění.

Další tipy můžete najít v našich předchozích článcích:

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Nejčtenější

Mohlo by vás zajímat

instagram-svg c17d5218-e2fc-42ea-819e-539ea2e6c70d-svg Capa 1