Předsudky společnosti, které nám ničí naše štěstí

Po třicítce je to nejhorší!

Je ti přes 30 a pořád bydlíš u rodičů. Neměl bys mít už něco svého? A ty stále nemáš partnera a děti možná ani nechceš? Připrav se na spršku hejtů z každé strany. Všichni moc dobře ví, co bys dávno měl i neměl v tomto věku mít a dělat.

Ale ty jsi třeba pořád u rodičů, protože je máš prostě rád, a co si budeme povídat, je to mnohem pohodlnější. Platíš minumum a stejně to jednou bude tvoje. A někdo se kvůli tlaku společnosti upíše hypotéce a každý měsíc se bojí, aby měl na její zaplacení a stresuje se. Ale hurá! Má „svoje“ a nemusí bydlet u rodičů. Komu z nich je ale lépe?

A ty bys už nechtěl děti? A to jako nikdy? Tak tohle je skandál! Každý prostě děti jednou chtít musí! Přes to vlak nejede. A když je po třicítce nemáš, nebo nedejbože je nechceš, jsi zlý človek. Každý musí přece mít rád děti. A tak si je uděláš, i když na to třeba nemáš peníze a ani nervy a řveš na ně po celý den a nikdy nepřiznáš, že si po večerech říkáš: „Jak dobře by mi bylo bez nich, jak bych si užíval života!“ To, že někdo ty děti nechce, neznamená, že je zlý člověk. Možná jen přemýšlí, že život není přece lehký, a do dnešní těžké doby děti opravdu přivést nechce.

Žiješ sám, děláš si, co chceš, a tak tě to baví. To by tě ale bavit nemělo! Měl bys už někoho mít. Někoho, o koho se můžeš starat, kdo tě bude omezovat a budeš muset snášet jeho manýry a přizpůsobovat se mu. Nevadí, že jsi do teď ještě nenašel svou spřízněnou duši. Prostě si už konečně někoho najdi, kohokoliv! Tak budeš (asi) šťastnější...

Máš svoji lásku, ale pořád jste se nevzali? Máte spolu děti, ale ani to vás nedonutí uzavřít manželství? Jste normální? To už jste měli být dávno spolu sezdaní. Že se nestydíte mít nemanželské děti!

Jste sezdaní, ale za pár let možná zjistíš, že do vztahu s člověkem, s nímž žiješ, jsi už dal vše a že se možná už jen víc hádáte, než milujete, a prostě se jen domluvíte a půjdete každý svojí cestou. Vy jste se rozvedli?! A co ty děti? Myslíš vůbec na ně?! Vychovávat děti v hádkách a napjatém prostředí je asi rozumnější, než jít od sebe a být šťastný každý sám. Hlavně se nerozvést a neudělat ostudu! Pravda je ale taková, že děti jsou spokojené tehdy, když jsou spokojení i rodiče, i když třeba od sebe.

Život máme jenom jeden. Nebo alespoň zatím nemáme důkazy o tom, že bychom jich mohli mít i víc. Proto žijme tak, aby se to líbilo nám, abychom byli šťastní a spokojení právě my, aniž bychom museli něco dokazovat ostatním.

Největší svoboda totiž přichází ve chvíli, kdy vás přestane trápit to, co si o vás myslí druzí.