Opravdu hledáme v životě to důležité?

Opravdu hledáme v životě to důležité?

Kdyby to šlo stejně jako u počítače! Pokud se někdy stane, že vás začne zlobit, generovat nesmyslná data, sekat obraz na monitoru do stovek barevných kostiček nebo nečekaně „zmrazí“ kurzor, není nic snazšího, než použít funkci „restart“, a máte vystaráno. Compík se otřepe a jede se dál. V životě je to však složitější. Možná i proto, že si dnes žijeme v mnohem pohodlnějším a bezpečnějším světě než dřív…

Mnozí teď nejspíš namítnou: „Copak kolem nás zrovna teď neřádí pandemie? Copak lidé neumírají na zákeřný virus, neruší se pracovní místa a mnoho rodin se neocitá ve stavu finanční nouze? Nemluvě o tom, že nikdo netuší, kdy si znovu budeme moct zajít do kina, sauny nebo restaurace…“ Máte pravdu, tenhle fakt nikdo nepopírá. Ale zkuste se zeptat ještě jinak: „Zuří za okny válka, nebo morová epidemie? Hrozí reálné nebezpečí, že nás na ulici někdo zastřelí? Může nás případná neúroda připravit o hlavní zdroj potravy?“ Odpověď je nasnadě. Doba se změnila. To, co lidé řešili ještě poměrně nedávno, dnes už řešit nemusíme. Holé přežití dávno není naší prioritou.

Úvahy o nesmrtelnosti chrousta

A tak začínáme stále častěji přemýšlet nad něčím mnohem vzdálenějším, neuchopitelnějším, nad něčím, co nazýváme smyslem života. Naši předkové by možná lakonicky poznamenali, že prostě máme čas dumat nad nesmrtelností chrousta a hledat problémy tam, kde většinou ani nejsou. A v tom je právě zakopaný pes. Mnoho lidí dnes v životě hledá určitý přesah, nadstavbu... vizi, bez které by lidská existence neměla smysl. Napadlo vás ale někdy, že život má smysl sám o sobě? Jednoduše proto, že je? A že vůbec není samozřejmé, že se ráno probudíte, dýcháte, vidíte a můžete chodit? Podobné hodnoty si člověk uvědomí zpravidla až ve chvíli, kdy o některou z nich přijde. To už je naše lidská povaha. Nejenže spoustu věcí pokládáme za zcela automatické, ale svou abstraktní touhu po „něčem, co zaplní naši vnitřní prázdnotu“ se s obrovskou vervou snažíme projektovat i do svých partnerských vztahů. A to je teprve malér.

Partnerství jako flastr na bolístky

Hledat protějšek, který nás doplní, nebo dokonce naplní a učiní nás celistvými, je jedna velká nebetyčná iluze. Manželství tu odjakživa bylo zejména od toho, aby plnilo své „provozní funkce“ a aby partneři společně čelili nepřízním osudu. Dnes si od něj slibujeme vzdušné zámky. O to tvrdší jsou pak pády a prozření, když pomine milostná chemie, nebo se objeví skutečný problém. O to hlubší jsou pak naše frustrace a rychlejší cesta do deprese. Mnohdy až na ono pomyslné dno. Všechny tyhle patálie bychom si mohli ušetřit v případě, přijmeme-li za svou skutečnost, že žádný partner na světě nás neučiní celistvými, protože už celiství jsme. A vždycky jsme byli. Čím dřív se zbavíme klamného přesvědčení, že nás druhý člověk udělá šťastnými, tím snáze a rychleji se vzpamatujeme i z různých životních karambolů. A nepotřebujeme k tomu provádět hluboké meditace, louskat tuny duchovní literatury, čistit si hlavu každodenním během, ani ventilovat bolavé emoce mlácením do boxovacího pytle nebo na diskotékách. Zkrátka a dobře – užívat si, zapomínat, utíkat… To je cesta, která ke světlu nevede. To nás jenom šálí naše rozmazlené ego. A tak je to i se vším ostatním: obětováním se rodině, vysněnou kariérou, úžasnými sportovními výkony atd. atd.

Hodnoty, které nám nikdo nevezme

Samozřejmě to všechno dělat můžeme: meditovat, běhat, dopřávat si mega dávky adrenalinu, chodit denně do přírody, studovat a učit se nové věci, najít si nového koníčka i přátele, ale! V první řadě bychom si měli uvědomit pravé životní hodnoty, které přetrvávají v čase – naše zkušenosti, schopnosti a dovednosti. Hodnoty, které spočívají v nás samých. Až ve chvíli, kdy je rozpoznáme, přijmeme a naučíme se s nimi pracovat, může přijít uznání a úspěch. Až v momentě, kdy si plně uvědomíme, že v sobě máme něco, co nám nemůže sebrat nikdo a nic na světě: ani náš šéf, naši rodiče nebo bývalí partneři, ani nemoc, existenční krize nebo finanční krach. Že totiž máme sami sebe, a to je něco, na čem vždycky – opravdu vždycky – můžeme začít znovu stavět.


Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Nejčtenější

instagram-svg c17d5218-e2fc-42ea-819e-539ea2e6c70d-svg Capa 1