Jak si správně vybrat své rodiče? Poradí spisovatel Marek Greger!

„Všechny duše tu už jednou byly, i ta tvoje…

Hlavním hrdinou románu Vydři – Duši je duše, která se rodí, stejně jako ty ostatní, pořád dokola. Ta, o které píše je už vcelku stará, a tak díky zkušenostem, které již z pobytů na Zemi posbírala, ví, že se chce nyní narodit jako ženská. A rozhodně si před vtělením vyběhat hezkej ksicht, a tak akorát velký prsa. Humorný román, který přečtete jedním dechem a který vás donutí k různým zamyšlením. Například: „Proč moje duše, hergot, před vtělením nepodstoupila kurz: Jak se stát milionářem?!“

O čem se v knize ještě dozvíte?

• Jak se žije v nebi
• Že peklo neexistuje
• Proč vidět Déjà vu nevěstí nic dobrého
• Proč trpíme, když neubližujeme
• Proč je důležité, aby nám protějšek voněl a jak na to
• A jak se příště lépe vybavit na život (ukázka z knihy).

Kdo je Marek Greger? Někomu je jméno možná povědomé. Smějete se, takže jsem trefila hřebíček na hlavičku?

Je to vtipný… Úplně jsem zapomněl, že moje jméno kdysi lítalo éterem. Je to už pravěk, ale ano, měli jsme s Liborem Boučkem na Evropě 2 večerní show Vyndej to! To byly časy… Jak říkal Líba, zažili jsme vlastní tour Oasis. Vážně to bylo super a moc rád na to vzpomínám.

Jak se moderátor a marketingový odborník stane spisovatelem?

Ze zoufalství? Dělám si srandu, je to, spíš naopak. Když nasbírá dost životních zkušeností, aby měl vůbec o čem psát a taky odvahy, aby se nebál vydat co napsal.  Osobně jsem sbíral odvahu 15 let.

Píšete 15 let a na svých stránkách uvádíte, že už jste napsal přes 10 knih. Proč zrovna kniha Vydři – duši má to štěstí, že spatřila světlo světa?

Protože dva roky chodím na kurz psaní k paní spisovatelce Daně Emingerové a teprve teď jsem získal dostatek zmíněné odvahy. A když jsem dal knihu přečíst nejen svým přátelům, ale i úplně cizím lidem, měl jsem pozitivní ohlasy. Kdybych chodil na kung-fu, taky bych se nepustil na mistrovství republiky po domácím cvičení, ale až po tréninku třeba s Brucem Lee. To ale neznamená, že už jako všechno umím. Teď jsme měli dvakrát po sobě na kurzu významné hosty, pana Ondřeje Nefa, nebo pana Milana Šteindlera a já si uvědomil, že proces práce na sobě nikdy nekončí.

Příběh, který kniha Vydři – Duši vypráví se odehrává mimo „tento svět“, což je velmi originální nápad a velmi neobvyklé prostředí. Kde se vzala inspirace?

Hledal jsem něco vtipného a dlouhé měsíce nic nechodilo… A pak to přišlo jednoho večera shůry tak rychle jako rekomando, nebo spíš jako smska, jen s krátkou zprávou  jednou „Jak si děti vybírají své rodiče.“ Zdálo se mi to jako skvělé téma, a ještě ten večer jsem napsal první tři strany.. Pak se ale příběh rozvinul, tak se ve finále přerodil ve Vydři – Duchy.

Kniha vypráví příběh duše, která už tu byla. Co ta Vaše duše, už tu také byla?

Upřímně, já naopak doufám, že po smrti nic nebude a jeden bude mít od všeho, hlavně toho nehezkýho, co tady na zemi zažil, klid. Jen se bojím, že možná opravdu něco po smrti opravdu bude a my se sem do toho pekla budeme muset zase vrátit. A protože dobře už bylo, trochu se bojím. Klidně bych se vrátil třeba jen jako tráva. Nemyslím ta na hulení, co by si žmoulal v ruce Snoop Dogg. Ne, myslím jen trávu třeba v podobě drnu trčícího nedbale někde za stodolou na vesnici. Ale abych odpověděl, ano, mám strach, že ta moje je tu už tisíce eonů, proto se někdy cítím, jako bych zažil už úplně všechno. Jsem už utahanej, asi z předešlých životů.

Hlavní postava Vaší knihy se už po několikáté narodila a tentokrát jasně ví, kým by chtěla být, a sice ženou. Myslíte, že to ženy mají jednodušší?

Naopak. Hlavně ty hodně hezký. Je to jako stát se VIP proti své vůli. Pořád vás někdo otravuje, třeba já.  Nejde to samozřejmě paušalizovat. V něčem to mají ženy ale skutečně lehčí. Připadá mi, že my muži jsme občas díky svým pudům jako naivní pejsci, co pro „kostičku“ udělají cokoliv a ženy to vycítí a přesně ví, jak toho dobře využít. Ale neplatí to tak samozřejmě u všech. Třeba jsem naivní jenom já.. Navíc to jistě funguje i obráceně. Je to o energii, která se přelévá na jednu, nebo na druhou stranu. Je skvělé,  když jsou energie vyrovnané jako v pověstném jing a jang, pokud to lze. Ale myslím, že i být mužem má své výhody. Třeba při parkování. jen jestli to není málo?

Duše ve Vaší knize mají obrovskou výhodu v tom, že mohou absolvovat různé kurzy, díky kterým se jim potom na světě žije lépe. Co duše Marka Gregera, jaké kurzy si „vyběhala“, a na které tak trochu zapomněla?

Třeba kurz naslouchání jsem určitě absolvoval. Naopak mi chybí kurz trpělivosti. Tam jsem myslím neměl trpělivost ani na to stát v té frontě.

Proč zrovna téma lidských duší? Máte k nim blízko?

Nevím. Hlavně se bavíme se o něčem, co ani nevíme, jestli existuje. Je to spíš o tom, že mi v minulých letech zemřeli rodiče, takže se mi v životě trochu změnily priority a díky tomu jsem se snažil zpracovat téma s určitou lehkostí a nadhledem. Chtěl jsem použít humor tam, kde ho rozhodně nejsme zvyklí vídat. Chtěl jsem ulehčit mnohému utrpení nás všech, ale nejen ze smrti, ale i od všech těch ostatních věcí – proč se nám děje tohle, nebo tamto, jak dlouho trvá, než se dostaneme z problémů apod.

Možná si knihu koupí ti, kterým někdo zemřel a Vaše kniha bude takovou útěchou, že smrtí „to“ nekončí.

Možná a budu rád, když v ní najdou útěchu, ale, určitě to není kniha pro pozůstalé. Tedy, nemusí Vám někdo nutně zemřít, abyste si ji chtěli přečíst. Když se o tom bavíme takhle, tak to téma zní opravdu hodně vážně, ale takový okamžik v mé knize asi ani není. Naopak se na vše vážné dívám optikou humoru a ještě s velkým nadhledem. Proto se v ní potkáte třeba s Michaelem Jacksonem, který vám prozradí, jak ho napadla bájná měsíční chůze – Moonwalk, nebo zjistíte i to, že Luciano Pavarotti v nebi rozhodně neučí zpěv, apod.

Nijak se netajíte tím, že právě úspěšně procházíte krizí středního věku. Máte tip pro ty, kteří se zrovna s touto krizí potýkají, jak ji úspěšně, a hlavně ve zdraví přežít?

Tak třeba skvělá jsou na to antidepresiva.  Když jde z tlustého do tenkého, pak jeden nepohrdne ani sedativy. Ale to je recept na zimu a velikou samotu. Přes léto stačí jen prosecco v nepravidelném množství. Stačí jen, aby šumění v hlavě přehlušilo řev reality. Zjistil jsem, že také velmi dobře funguje kvalitní gin s ještě kvalitnějším tonikem a pak kamarádi, výlety, a v neposlední řadě i manuální práce. Meditace je totiž důležitá a kdo jí není schopen, tomu ji bohatě vynahradí třeba lopata, nebo aspoň sekera a fůra dříví na chatě.

Co spisovatel Marek Greger momentálně chystá?

V hlavě už mám napsanou dvojku Vydři – duchů. Mám hrubou kostru a spoustu nápadů na to, co se všechno se přihodí v nebi i na zemi. Druhá věc je samozřejmě to napsat. Příběh totiž vlastně nepíšete, ale spíš sledujete, jak se vyvine pod prsty na klávesnici, kam uhne. Vy se ho jen snažíte udržet v korytu řeky naděje na dobrou knihu.  Ale letos chci vydat spíš knížku Pavilon 26, kterou jsem napsal právě před 15 lety.

To je Vaše první knížka?

Přesně tak. Chci ji ale po té době nejdřív trochu upravit. Je z prostředí psychiatrické léčebny, kde jsem si to jednou byl také vyzkoušet. Ale hned za branami mi došlo, že jsem v pořádku a nemocní jsou ty ostatní.

Není právě tohle to, co si tam myslí každý pacient?

Přesně tak, ale já vážně nebyl letadlo. A měl jsem naopak šanci nasávat to prostředí a situace a pak se z toho vypsat do, snad vtipné, podoby.

Kde si mohou lidé knihu Vydři – duši koupit, případně kde si od Vás mohou přečíst i něco jiného?

Nějaká dvoustrana z knihy je k nahlédnutí na mém webu knizkyzesupliku.cz, kde si mohou lidé knížku i zakoupit. A pokud se chce někdo jen seznámit s tím, jak píšu, i když samozřejmě v jiné podobě, může si přečíst moje příspěvky u Vás na webu Dobré kondice. Mám tam myslím něco kolem 60 článků ze života. Píšu tam pod pseudonymem dědečka, Karla Dudy v rubrice Karlův svět. 

Děkujeme Markovi za rozhovor a přejeme nejen krásné léto, ale také spoustu skvělých knih a nadšených čtenářů.

Děkuji mnohokrát. Já zase přeji čtenářům příjemný úlet mimo realitu, ať při čtení mojí nebo jakékoliv jiné knížky, nebo jen třeba při popíjení toho prosecca, Aperolu, nebo „jen“ dobrého piva. Ať Vám hezky prošumí léto…

Foto: Soukromý archiv Marka Gregera (Autogramidáda knihy Vydři - duši v pražském Palladiu)